Poutavá, místy až strhující a současně i poučná nepřímá a literárně pojatá autorova výpověď o jeho předcích, rodině a lidech, se kterými se během svého života setkal, zejména však o jeho názorovému a morálnímu zrání. Historický záběr knihy sahá do devatenáctého století, zobrazuje četné známé i méně známé, avšak mnohdy důležité události českých, československých a evropských dějin a dává je do souvislostí se společenskými, kulturními a politickými okolnostmi. Žádná z předchozích generací to neměla lehké, zejména za 2. světové války a za komunistického režimu. V knize uvedené postavy se s tím různě, převážně však těžce vyrovnávaly a česká společnost je nejen svou dávnou, ale především svou novodobou minulostí silně poznamenána. Autor vypráví příběhy řadových i významných lidí, popisy jejich osudů střídá s popisy vývoje jejich názorů a jejich osobní úvahy doplňuje diskusemi, které mezi sebou i s ním vedli. V závěru se opírá hlavně o české velikány Havlíčka, Masaryka, Čapka a Havla a v jejich duchu dospívá k ideovému projektu neomodernismu, který překonává postmodernismus a neoliberalismus.

Úchvatný milostný a dobrodužný román předního anglického básníka a spisovatele první poloviny minulého století Richarda Aldingtona, spolu a Hemingwayem, Fitzgeraldem a dalšími příslušníka ‚ztracené generace‘, poznamenané traumaty 1. světové války. Aldington, v mládí autor nesmlouvavých básní a kritických próz, se v pokročilém věku uchýlil k romantickému žánru, avšak vysokou kulturu a průraznost myšlení, stejně jako mimořádný vypravěčský talent a hluboké lidoznalectví si v něm plně zachoval. Jde o přesvědčivě vyjádřený příběh věčného boje dobra se zlem, v němž je dobro sice jako téměř vždy v defenzívě, avšak přesto je nesmírně silné a proto ideově nepotlačitelné. Casanova, svůdce žen, dobrodruh a podvodník, je na sklonku života postaven před ožehavovu otázku, zda to byl on, kdo s ženami manipuloval, nebo zda ve skutečnosti nemanipulovaly ony s ním. Dokáže si vzpomenout pouze na jedinou ženu, která ho milovala skutečně a čistě - na Henriettu. Nakladatel Bohumil Sláma původní Aldingtonův text zkrátil a upravil, čímž mu přidal na kompaktnosti a vyzdvihl jeho poselství.

Popis není dostupný

Autorův literární pokus o naplnění principu jednoty v různosti, který podle jeho názoru platí v umění obecně. Po vzoru modernistických malířů a architektů si tvůrčí prostor zúžil na "minisoubor minipovídek", současně ho však do jisté míry rozšířil použitím originální metody koláží. Různost prezentuje obsahovou pestrostí a formálními oscilacemi od vzrušujících literárních obrazů po novely s jasnou ideovou pointou. Jednotu prezentuje snahou o udržení linie obsahových (vývoj mužské erotiky a sexuality v průběhu života, v atmosféře českého komunismu a postkomunismu) a stylových (vývoj od lyričnosti k prozaické deskriptivnosti) posunů, dále pak víceméně konstantní lakoničností, přesností, výstižností a čtivostí textu, v neposlední řadě i jeho věrohodností a nevtíravým etickým nábojem.