Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930). Od Výřezů z těla po Sonety smrti vystavuje tělo i slovo krajním situacím, ohledává, zbavuje podstaty. Mezi elektrickými póly jiskří básnická řeč, zařezává se do kůže a její světlo je někdy bolestivě oslepující. Kdo udrží oči otevřené, zvykne si na tu násilnou záři a dočte až do konce, pozná, že Noëlova poezie je především navýsost lidská.

Když roku 1969 vydal Bernard Noël pod pseudonymem Urbain z Orlhaku novelu Hrad oběti, vyvolal senzaci a kniha se hned zařadila mezi největší díla francouzské erotické literatury. Autor vypráví o dlouhé sexuální iniciační cestě odehrávající se na tajemném, odlehlém ostrově, kde hrdina je vyvolen coby milenec Luny a podniká dantovskou výpravu jednotlivými úrovněmi utrpení a extáze. Vyvrcholení pak představuje obřad sexuálního očištění v Hradu oběti, který je zde vykreslen poetickým jazykem, současně magickým i vulgárním, takřka mystickým. Intenzita knihy odpovídá okolnostem jejího zrodu: vznikla v průběhu pouhých tří týdnů a byla částečně myšlena i jako zoufalá reakce na společenskou a politickou situaci ve Francii konce šedesátých let. Autor kvůli ní stanul před soudem a musel se zodpovídat z urážky dobrých mravů.Novelu doplňují fragmenty zamýšleného pokračování, esej Zneuctění slov, v němž se autor zamýšlí nad neúspěšnými pokusy francouzské vlády knihu zakázat a hledá tajná pojítka mezi literaturou a cenzurou, a dále výbor z autorovy korespondence s kritikem Sergem Fauchereauem.