Upravené vydání Kurasova bestselleru od roku 2004. S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcum zábavne, srozumitelne a svižne nastinuje obnovování tradic starocínských taoistických sexuálních technik a tao istické životní fi lozofi e. Proplétá je anekdotami ze staré Cíny a z nedávné Hané, kde se urcité formy taoistického sexu bezdeky pes tovaly za dob hlubokého komunismu.

Další vydání Kurasova úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy i humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve století 21. Pokouší se vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filosofie a psychologie tvoření, sebezlepšování a duchovní a morální obnovy navazující na kreativní tradice Západu, a to od biblické etiky, přes protestantskou etiku kapitalismu, vědeckou a technickou revoluci, až po nejnovější psychologické objevy, které by snad mohly západní civilizaci zachránit a posunout na další stupínek úspěšného vývoje.

Soubor článků původně psaných pro Playboy. Rozkoš chvilková, pozice směšná, výdaje proklaté, podle lorda Chestertona. Balitba internetem, se všemi trapnostmi. Sex telefonický. Sex podle českých pohádek. Sex bezpečný a nebezpečný. Sex s náhubkem. Neukojené chtíče. Kovidové líbání může být smrtelné. Bod G: je či není? – a je-li, jak se hledá a co dělá? Toxická maskulinita a toxická femininita. Sex seniorský jako kulečník. A víc.

Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu. V knize zažíváte s autorem komedii českého komunismu, emigrujete do Londýna, vysíláte v české redakci BBC, bavíte se recesistickým humorem maďarských kolegů a pouštíte se do psaní her v angličtině, podle osobních rad anglo-maďarského humoristy George Mikese. Poznáváte zevnitř anglické divadlo, cestujete s ním po Evropě a Izraeli a potkáváte všude inspirující osobnosti.A sledujete jeho zdráhavé vstupy do postkomunistického Česka a českého písemnictví, vnímané ne jako návrat domů, ale jako nová pozvolná emigrace do neznámé země.

K. O. sexu volně navazuje na předchozí trilogii Tao sexu, Ciao sexu a Mao sexu a sleduje postmoderní vývoj sexuálních vztahů. Analyzuje tři fáze a tři generace feminismu, od Simone de Beauvoir přes Germaine Greer po MeToo, od emancipace ženy po psychický masakr mužů. Kniha se baví revolučností současných feministek brojících proti "fašisticko-rasistické” maskulinitě bílého heterosexuála ztělesněné v osobě Donalda Trumpa. Kroutí hlavou nad nadšením dnešních feministek pro islám, který má vlastní dlouholeté bohaté zkušenosti, jak si s ženskou rebelií poradit. A snaží se spočítat desítky nových genderových identit a hodně se při tom všem směje, i když jí místy běhá mráz po zádech napětím, kam se naše civilizace zvolna řítí.

Série: Civilizace

Série Kurasových "civilizačních" knih, sledujících pokračující destrukci západní civilizace zevnitř i zvenčí, vstoupila do české literatury. Začala ji publikace Soumrak bílého muže, následovaly bestsellery Jak zabít civilizaci a Pohřbívání svobody a završila Poslední naděje civilizace. S obvyklým, ač stále víc šibeničním humorem, autor komentuje současné absurdity a varuje před blížícím se kolapsem - pokud se včas neprobereme z letargie k jeho zastavení.

S vítaným návratem k tradičnímu černému humoru provází Pohřbívání svobody absurditami, kterými dnes na individuální tvůrčí svobodu a zdravý rozum útočí v křečích politické korektnosti na úrovni lokální, státní, eurounijní a globální téměř všechny obory lidské činnosti - politika, zákony, školství, média, umění, náboženství, věda, vojenství, komunikační a sledovací technologie, business, finančnictví, energetika, bezpečnost, medicína, zemědělství, potravinářství i zacházení s odpadem. S citátem Fritjofa Capry "život tu samozřejmě zůstane, ale nebude nutně lidský", nás autor chlácholí, že blížící se destrukci sebe samých a celé planety dokáží přežít švábi, z nichž kosmické moudro s přírodou jistě vytvoří za milion let další humornou civilizaci.

Říká se, že národy, jejich charakter, temperament, tužby a míra úspěchu nebo neúspěchu jsou výsledkem jejich dějin. Ve skutečnosti je to ale naopak a dějiny většiny národů se tvoří částečně z legend a mýtů, z části z podjatého výkladu několika skutečně zdokumentovaných a několika údajných historických událostí, ale hlavně ze současného konsenzu vnímat kolektivní minulost tak, aby to napomáhalo vytvářet určitý model budoucnosti. Dějiny byly vždy výsledkem lidského rozhodování o nadcházejících konkrétních činech. To se řídí podle toho, jak lidé pojímají svoji minulost v době, kdy rozhodují. Přepisovat dějiny podle svého pojetí se záměrem změnit svou budoucnost je legitimní nástroj národního přežití. Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Popis není dostupný

Epikúros definoval dobré žití jako "slast bez strasti". V jeho stravě "jídla prosté chuti působí stejnou slast jako bohatá hostina, jestliže nás zbavují trýzně pocitu nedostatku". Do epikurejské filozofie se to překládá takto: Touhou po tom, co nemáme, si kazíme to, co máme. Kdo se nedokáže těšit z toho, co má, nebude se těšit z ničeho. Strach z nouze nás nutí konat činy, které nouzi působí. Pečujme proto o vše, co působí blaho, neboť máme-li je, máme vše, a nemáme-li je, ze všech sil po něm toužíme. Blaho sobě působíme i vytvářením blaha druhým, tak jako bolestí působenou druhým vytváříme bolest sobě. To se týká všeho živého, co bolest vnímá. Včetně zvířat, která jíme. Ta nám pak bolest vracejí v podobě stresem a bolestí působených toxinů ve svém mase. S tímto vědomím byl Epikúros s téměř stoprocentní jistotou vegetarián. Benjamin Kuras v této netradiční kuchařce svou vtipnou formou předkládá řadu receptů, která budou působit blaho vám i vašemu okolí.

Bláhové snění o světě bez padouchů navazuje na kultovní knihu Jak přežít padouchy. Pátrá po původu touhy západní civilizace přetvářet padouchy v dobrotivé lidi a společnost krutou a bezohlednou ve spravedlivou a soucitnou. Kořeny nachází v antickém Řecku a Izraeli; analyzuje jejich náboženské mýty, sleduje souběžný historický vývoj, srovnává jejich pravidla ideálního jednání a objevuje v nich víc podobností než odlišností. Zaznamenává vzájemné ovlivňování a příležitostné konflikty, které nakonec splývají v západní kultuře, která trvá dodnes. Bláhové snění o světě bez padouchů sleduje historicky průběžně trvalé napětí mezi utopickou vírou a praktickou racionalitou, které je na jedné straně hnací silou civilizační tvořivosti a na straně druhé zdrojem hromadné vražednosti ve jménu těžko uskutečnitelných „vyšších principů“. Jako možnou záchranu před hrozícím civilizačním krachem nabízí cestu etiky skvělosti spočívající v soustředění všech lidských energií k tvorbě užitečných věcí, k jejich vlastnímu dokonalému účelu a smyslu, v níž by na padoušství nezbývala síla, čas ani místo.

Tao smíchu studuje triky a techniky známých humorových velmistrů a analyzuje strukturu humoru. Všímá si, jak humor souvisí s tvořivostí a svobodou a naopak jak je absence humoru projevem totalitního myšlení. Snaží se ukázat, že humor není něco, s čím se někdo narodí a někdo ne, nýbrž prachobyčejná lidská dovednost, která se dá naučit, podobně jako jazyk. Někdo je k tomu talentovanější, někdo míň, ale každý se nějaký jazyk naučí. Stejně tak se každý může naučit humor. Potřebuje k tomu jen vědět, co to je, jak se to učí, jak se to používá a proč se vůbec obtěžovat. Tao smíchu je příručka, podle níž se může humor naučit i člověk veskrze nehumorný.

Popis není dostupný

Brilantní novinář a sžíravý politický komentátor (viz například Sekl se Orwell o 20 let?, Jako psa ke kandelábru) se ve své nejnovější knize zamýšlí nad budoucností Evropy v kontextu jejích vztahů k imigraci nejen lidských zdrojů, ale i ideologií. Jeho brilantní schopnost analýzy a jeho jasná řeč nás přesvědčuje, že nejen názory a chování našich politických institucí jsou často směšně absurdní, ale dokonce i názory naše vlastní. Zavádějí lidská práva a multikulturalismus, či způsob jejich aplikace, západní společnost do slepé uličky, nebo je ještě naděje na její restauraci?

Popis není dostupný

Britsko-český spisovatel Benjamin Kuras prochází spisy pražského rabína Jehudy Lowa, přináší z nich čtenáři nejeden postřeh - a hlavně poukazuje na souvislosti, které mají rozhodující význam i pro dnešní společnost.

PPP čili "politika prochází pupkem" je politicko-gastronomická teorie, podle níž to, co člověk jí, podvědomě, podprahově a velmi hluboce ovlivňuje jeho politické myšlení a tudíž i volbu politiků. Podle níž taky barvu a pravděpodobné chování politika můžeme odhadnout i podle toho, co jí. Že tudíž existují jídla pravicová a levicová, i kuchařské metody levicové a pravicové. A máme-li před sebou politika, který káže pravicově, ale jí levicově - nebo naopak - měl by nám být podezřelý. Z čehož vychází další teorie, že politické myšlení - tak jako třeba zdraví - se dá měnit tím, že změníme stravu. Téměř vědeckým důkazem pro tuto teorii je poznatek, že komunismus si upevnil moc levicovým hromadným stravováním, které jednak zúžilo výběr, jednak odebralo kuchaření soukromým drobným restauracím a předalo je do rukou státem kontrolovaného potravinového "glajchšaltu". Tedy vytvořilo dokonalé stravování levicové, z něhož pak těžko mohl vyrůstat člověk pravicově myslící. Měli to ti komunisté vymakáno do posledního drobečku a hodně toho po nich přežívá. Tato knížka zkoumá, jak se pravicovým jídlem zase vrátit k demokratickému konzervatismu.

Studie hluboce filozofická, ale ironicky humorně laděná se věnuje všudypřítomnému fenoménu v dějinách lidstva - padoušství. Padouši byli, jsou a budou - v totalitách i demokracii. Britsko-český spisovatel, novinář a dramatik, objasňuje jak padoušství vzniká, jak se udržuje na živu, proč se mu daří, jak je v druhých i v sobě poznávat, jak mu čelit či předcházet. Padouch je každý, kdo využívá trvalé nebo dočasné bezmocnosti druhých k tomu, aby je oloupil o hmotný majetek, intelektuální vlastnictví, tvůrčí energii, dobrou pověst, čas, svobodu, přízeň bližních, zdraví, život, nervy, rozum, osobní štěstí nebo naděje. To vše k vlastnímu obohacení, které ale nemusí vždy být hmotné. Padouch se v padoušství neustále musí procvičovat, a tak mu k zisku někdy stačí byť i jen nepatrné posílení vlastní moci nebo moci vlastní smečky nad druhými, kontrola a upevňování bezmocnosti a závislosti druhých, zdokonalování svých schopností druhé oblbovat a uondávat do bezmocnosti, vybrušování padoušských kejklí a triků. Tato kniha je o tom, jak to vše přežít.

Interspersed with Jewish jokes, this is an “entertaining perusal of life and writings of the legendary rabbi Loew of Prague” (Jonathan Magonet in European Judaism), discovering him to be a surprising precursor of modern ethics, quantum mechanics, relativity theory, transpersonal psychology, psychosomatic medicine and cybernetics, but not the creator of the fairy-tale artificial humanoid known as The Golem. First published in 2000, it remains a fresh evergreen.

Detektivní novela je situována do konce šedesátých let, kdy se kapitán Šmrdlánek vydává na dobrodružnou cestu za zločinem do Paříže.

Popis není dostupný

Kniha úvah o dědictví komunismu ve střední Evropě, o podstatě středoevropanství a o vztahu střední Evropy a Západu. Benjamin Kuras se těmito tématy provází čtenáře se svou typickou ironií, erudicí, absurdním humorem a občasnou zdráhavou něhou.

Drama, mýtus, komedie, psychologie, terapie, povzbuzení a optimistický pohled na Boží svět. To všechno přináší Zakázané ovoce vědění. Analyzuje a převrací vzhůru nohama některé z těch nejznámějších biblických příběhů tak, aby byly relevantní a použitelné dnes a nám, bez ohledu na dřívější výklady. Tato kniha vrací člověku důstojnost - a z ní odvozenou ušlechtilost a šlechetnost, tedy i sebevědomí a pokoru - pramenící z přesvědčení, že všichni lidé jsou tvory téže tvůrčí všudypřítomné životadárné energie a k jejímu obrazu stvořenými.Je to jeden ze základních pilířů monoteistické víry, na který ale náboženství nejčastěji zapomíná. I proto se opakovaně ocitá v nedůstojných krizích. Druhým pilířem je vědomí, že důstojnost není vlastnost statická, ale kinetická. Že se nachází ve stavu neustálého proudění, že se vyvíjí, posiluje a tříbí překonáváním překážek a výzev, řešením konfliktů a životních konfrontací.V těchto dvou pilířích hledá Benjamin Kuras toto věčně inspirující biblické poselství. Právě o ně opírá svoje Zakázané ovoce vědění.

Sjednocením libreta, zpěvních textů a hudby inspirovali G & S moderní autorské dvojice, a Stephen Schwartz tak mohl prohlásit: Každý z autorů hudebního divadla je dědicem tradice Gilberta a Sullivana - a ani on příliš nepřehání. Kniha, kterou držíte v ruce, se věnuje rozboru i historickým kořenům jejich čtrnácti operet, neboli nejhranější operetní sérii na světě, a představuje tak vůbec první monografii svého druhu v české teatrologické literatuře.

Série Kurasových "civilizačních" knih, sledujících pokračující destrukci západní civilizace zevnitř i zvenčí, vstoupila do české literatury. Začala ji publikace Soumrak bílého muže, následovaly bestsellery Jak zabít civilizaci a Pohřbívání svobody a završila Poslední naděje civilizace. S obvyklým, ač stále víc šibeničním humorem, autor komentuje současné absurdity a varuje před blížícím se kolapsem - pokud se včas neprobereme z letargie k jeho zastavení.