Autor Bedřich Blasko vypráví příběhy jako sám život. Komplikované, jednoduché, plné zvratů i poklidné. Straní se patosu i zbytečného emočního hnutí, které by mohlo příběh srazit do hlubin melodramatičnosti. Nevyhýbá se ovšem lidství jako takovému. Dokáže příběh podat s humorem a nadhledem. Bezpečně najde místa, kde je možné použít odlehčení a kde je lépe naopak udržet tvář vážnou. Je příjemné setkat se i s odleskem archaičnosti, kterou autor do povídek vloží pomocí použitého slovosledu nebo třeba používáním přechodníků. Velkým kladem je umírněnost, v povídkách není nic přehrávaného. Autor neodbíhá od tématu. Pevně se drží dějové linie, kterou si vytyčil. Ví, co nám chce říct, a to nám taky řekne, srozumitelně, jasně a otevřeně. Jednoduchými větami dokáže zachytit složitost světa, života.

...Povídky jsou nápadité, konkrétní, realistické, odpozorované ze života a mají najednou překvapivou pointu. Jsou vyprávěny s jemnou, přesto dobře postřehnutelnou ironií. Dějové napětí udržuje dobře vymyšlený a vcelku přehledně komponovaný děj, sice chronologický a přímočaře vedený, ale vždy překvapivý, až napínavý. Blasko umí dobře fabulovat a vcelku gradovat děj; obraz prostředí je plastický. Povídky jsou i tematicky velmi pestré. Žánrovým obsahem mají jednou blízko ke sci-fi, podruhé k detektivce, potřetí k humorné vyprávěnce ze žurnalistického zákulisí, počtvrté k bajce atp.. Ty nejlepší z nich, jako např. Konec kariéry nebo Neuvěřitelná troufalost, jsou jistým obohacením současné prozaické produkce. Posledně jsmenovaná trpkou pointou, která nebyla vyslovena v dějinách české literatury poprvé, ale zde otřese svou brutalitou. Na co by však autor měl podstatně více soustředit svou pozornost, to je jazyk (metafora, symbolika a tropika vůbec, ale i zkratka, gradace a dramatická odmlka). Možnosti příběhů nebyly plně epicky využity. Alexej Mikulášek, literární kritik Povídky jsou osobité a čtou se velmi dobře. Jsou krátké a jsou pohodovým čtením. I náměty jsou poměrně nepoužívané, respektive netuctové. Každá povídka je jiná a to vlastně zcela, není tu nic, co by je pojilo - postava, motiv téma. Svébytnost příběhu působí příjemně. Příběhy jsou napsány jednoduchými větami. Dráža Holmannová, redaktorka

Po Nárožním kameni a Povídkách jemných a drsných přicházejí Mystifikace, satiry a jiné povídky, letos již třetí knížka Bedřich Blaska, která opět rozestírá pestrou paletu příběhů rozdílného obsahu, rozsahu i formy. Některé práce jsou delší, např. povídka o politické kariéře Bod možného návratu, a některé velmi krátké (humorné Altenbergovy povídky), a proto náročnější na provedení i pointování. Tentokrát se střídají humorné náměty s náměty vážnými. Je to směs, přinášející čtenářovi mnoho zážitků. Každý příběh napsaný zkušeným autorem Bedřichem Blaskem stojí zato si přečíst.