Příběh se odehrává v roce 999, kdy se marocký židovský obchodník Ben Atar ožení s druhou manželkou. Tento krok, přirozený v prostředí východoafrické sefardské kultury, je zcela odmítnut jeho obchodním společníkem, synovcem žijícím v Paříži. A tak Ben Atar podnikne krok, jehož neočekávané důsledky zcela změní osud jeho rodiny, vztahy s ostatními lidmi, obchodní zájmy a celý život. Aby zabránil hrozícímu konfliktu, vezme na svou každoroční obchodní cestu do Evropy obě své ženy ve snaze přesvědčit aškenázské příbuzné svého společníka o přirozenosti a výhodách mnohoženství. K vlastnímu překvapení se jeho přesvědčení setkává pouze s nepochopením, a tak se tato cesta stává počátkem hlubokého lidského dramatu, na jehož počátku stojí konflikt věrnosti a touhy, překvapivě rezonující s podobnými dilematy objevujícími se i v dnešní době. Jehošua brilantně načrtává kulisu středověkého světa s jeho morálkou a sensualitou a uvnitř střetu dvou odlišných židovských kultur odkrývá nejhlubší otázky týkající se původu mravního cítění, charakteru, lidských stereotypů a jejich konfliktů s láskou a vášní.

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Román Molcho předního izraelského spisovatele A. B. Jehošuy byl roku 2007 v anketě literárních kritiků vybrán mezi deset nejvýznamnějších knih moderní hebrejské literatury, a to pro hluboký psychologický vhled i pozo-ruhodné zobrazení různých fazet izraelské společnosti, od aškenázských rodin tragicky postižených holocaustem přes přistěhovalce ze Sovětského svazu až po zapomenuté komunity orientálních Židů. Molchovi, čerstvému padesátníkovi a otci tří téměř dospělých dětí, jednoho podzimního rána umírá po dlouhém boji s rakovinou žena a před ním se otvírá nepoznaná, těžko uchopitelná svoboda. Rok v životě osamělého vdovce je odměřován střídáním ročních období. Molchův příběh provádí čtenáře tragikomickými a zoufale marnými pokusy navázat nový vztah, ale také nejrůznějšími místy v Izraeli a v Evropě, což z knihy současně činí originální cestopis: Molcho navštíví v průběhu roku několikrát Jeruzalém či zapadlé končiny v severní Galileji, cestuje do Paříže, do Vídně a především do Berlína rozděleného dosud zdí na východní a západní zónu. Introspekce do Molchova navenek nenápadného a obyčejného, přesto čímsi bytostně bohatého a důvěrně blízkého vnitřního života nepostrádá situační humor a současně rozehrává základní drama lidské existence: co znamená ztratit svého nejbližšího a ocitnout se ve vakuu samoty.

Milenec (Ha-meahev, 1977) je jedním z nejslavnějších románů světově proslulého izraelského prozaika Avrahama B. Jehošuy. Příběh Adama, který pátrá po milenci své ženy Asji, ztraceném ve víru jomkipurové války, a jejich čtrnáctileté dcery Dafi, jež se zamiluje do jednoho z arabských dělníků pracujících pro jejího otce, přibližuje na pozadí osudů jednotlivých hrdinů také složité a napjaté poměry v izraelské společnosti, včetně válečných hrůz, mezigeneračních střetů či židovsko-arabského konfliktu. Vyprávění je podáno střídavě očima šestice hlavních postav, jejichž vnitřní monology, vzpomínky, sny či útržkovité záznamy vědomí utvářejí strukturu tohoto strhujícího a psychologicky působivého románu, přeloženého již do dvanácti jazyků. Avraham B. Jehošua (*1936 Jeruzalém) je autorem devíti románů, několika povídkových sbírek, divadelních her a knížek pro děti. Jeho románová tvorba, za jejíž vrcholy jsou vedle románu Milenec (1977) považována díla Pan Mani (1990), Molcho (1987) a Nevěsta přinášející svobodu (2001), získala řadu prestižních izraelských i zahraničních literárních cen a byla přeložena do tří desítek jazyků. Kritika někdy označuje Jehušuu za „izraelského Williama Faulknera“, s nímž ho spojuje hluboká znalost lidské psychiky i analýza komplexních společenských poměrů.

Popis není dostupný