Popis není dostupný

Když vypukla druhá světová válka, pobýval Arthur Koestler na jihu Francie a pracoval na svém velkém románu Tma o polednách. Následující dva měsíce ho psal v Paříži, než byl zatčen a internován spolu s dalšími antinacisty, muži a ženami, kteří bojovali proti gestapu, uprchlíky před pronásledováním. Ti všichni tvořili ono "bahno společnosti", které Francouzi uvězňovali, pouštěli na svobodu, opět uvězňovali a - až v příliš mnoha tragických případech - nakonec předávali nacistickým katům. Koestler vypráví příběh vlastního uvěznění a konečného útěku bez heroismu, lidsky, občas dokonce s humorem; zasazuje ho však přímo do pochmurného kontextu toho, co se stalo spoluvězňům, kteří neměli takové štěstí jako on. "V té době už evropský světadíl dospěl do stadia," napsal tehdy, "kdy bylo možné člověku bez ironie říci, že by měl být vděčný za to, že ho zastřelí, a ne uškrtí, setnou nebo ubijí k smrti."

Španělský testament popisuje autorovy zážitky z občanské války ve Španělsku a následného pobytu ve vězení. Koestler během občanské války podnikl tři cesty do Španělska, přičemž pracoval ve prospěch Kominterny i jako agent oficiální tiskové agentury loajalistické vlády a ke krytí využíval akreditaci britského deníku News Chronicle. Při svém druhém pobytu na nacionalistickém území jen o vlásek unikl zatčení Frankovou armádou, když ho v nacionalisty ovládané Seville poznal jeho bývalý kolega z berlínského nakladatelství Ullstein. Potřetí učinil neuvážené rozhodnutí zůstat v Málaze na jihu Španělska, poté co se z ní stáhla republikánská vojska. Byl zajat, odsouzen k trestu smrti a uvězněn v Seville. Popis zážitků a psychologických prožitků z vězení tvoří druhou část knihy - Dialog se smrtí.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Předchozí vydání tohoto mimořádného politického thrilleru nevycházela z německého originálu, ale z dobového amatérského anglického překladu. V něm chyběly celé odstavce a znehodnocovaly ho mylné interpretace. Jeho zdrojem byla raná verze textu, nikoliv definitivní autorské znění. Teprve nedávno byl objeven Koestlerův originál, od roku 1940 považovaný za ztracený. Působí ostřejším dojmem, příběh je sevřenější, dialogy působivější, tón je ironičtější. Jako bychom hleděli na obraz, z něhož byla odstraněna vrstva prachu a barvy i tvary vystoupily v mnohem jasnějším světle. Čím je tento román tolik burcující? Ukazuje, jak mnozí z nás dovolí, aby jejich úsudek zmátla sugestivní ideologie, aby jim přitažlivá vize zastřela zrak a aby politické přesvědčení převážilo nad lidskou sounáležitostí. Vyznění knihy je jednoznačné: Dávejme si velký pozor, abychom nepodléhali sebeklamu! Noc o polednách, jeden z nejvýznamnějších politických románů v historii lidstva, vyjadřuje Koestlerův statečně prosazovaný názor, že z dlouhodobého pohledu je lepší škodlivá pravda než užitečná lež. V dnešní rozdělené společnosti jsou silně zastoupeni ti, jejichž vztah k realitě je pouze zprostředkovaný a které proto lze snadno ovlivnit, pomýlit. Je inspirující přečíst si tuto knihu - i dnes totiž má podvratný zvuk.

Dne 1. března 1983 byla v domě na Montpelier Square v Londýně nalezena těla Arthura Koestlera a jeho manželky Cynthie. Jemu bylo 77, jí 55 let. Byla to sebevražda. Arthur Koestler trpěl Parkinsonovou nemocí a leukémií. Cynthia, jeho třetí žena, bývalá sekretářka, se těšila naprostému zdraví, a poté co svému muži věnovala celý svůj aktivní život, obětovala se mu i ve smrti. Jejich rodinný přítel Harold Harris našel mezi písemnostmi na Koestlerově pracovním stole rukopis třetího svazku Arthurovy autobiografie. Harris byl vykonavatelem poslední vůle a rozhodl se toto dílo, které vytvořili střídavě oba manželé, připravit k vydání. Svazek pokrývá velkou část jejich společného života a odhaluje jejich výjimečný vzájemný vztah a také jejich společnou smrt.

Popis není dostupný

Děj románu se odvíjí na pozadí velkých moskevských procesů z let 1936–1938 s bývalými čelnými představiteli levé i pravé opozice. Je sice knihou o jednom osudu, ale symbolizuje životy mnoha lidí: hlavní postavou románu je bývalý lidový komisař Rubašov, fiktivní postava, která však připomíná Bucharina. Je semlet politickou mocí a nespravedlivě odsouzen. Neprávem opomíjené dílo, které směle konkuruje Orwellovu románu 1984.

První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný