Kniha znalce českých dějin a autora úspěšných historických románů Antonína Polácha se tentokrát pouští do pátrání v neprobádané oblasti temných stránek osobností našich vládců. Z osudů sedmi panovníků - Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. -, kteří vládli naší zemi a spoluvytvářeli její dějiny, z historických rekonstrukcí, k nimž dospěl na základě kritického studia pramenných podkladů, dobových dokumentů, analýzy jednání jednotlivých osob a na základě zčásti kriminalistického a zčásti medicínského pátrání, skládá autor plastický portrét osobnosti středověkého krále a pootevírá okno do historického prostoru, kam lidem, kteří se o dějiny zajímají, zatím nebylo ve větším rozsahu dopřáno nahlédnout. Systém středověkého státu fungoval jen potud, pokud fungoval král jako jeho garant. Jen osobnost silného panovníka byla zárukou určitého klidu pro poddané a prosperity země. Jak se ale král mohl stát silným? Láskou k poddaným a spravedlivostí sotva. Není tedy divu, že panovníci velmi často sahali k prostředkům, nad nimiž se člověku tají dech. Pocit Božího poslání jim poskytoval do jisté míry imunitu, tedy beztrestnost. Skutky, kterých se panovníci v zájmu udržení vlády ve vlastních rukou občas dopouštěli, bychom dnes odsoudili jako zločiny. Nicméně právě způ¬sob, jakým se dokázali postavit svým protivníkům, vypořádávat s řevnivostí a konflikty, a nakolik je dokázali bez podstatného snížení královské moci zvládnout, svědčí o osob¬ních kvalitách jednotlivých vládců. Politicky korektní metody při tom ale určitě používány nebyly… Antonín Polách si zároveň klade otázku, zda je náhodné, že právě panovníci pocházející z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali ve vykonávání vlády výrazně lepších výsledků než děti rozmazlované a hýčkané. Možná právě proto, že žádné citové vazby v dětství nenavázali, se snadněji uchylovali ke zločinu…

Válka královen na počátku čtrnáctého století je už více než sto let tématem českých dějin. Co vedlo obě Elišky, Přemyslovnu a Rejčku k tomu, že spolu vedly nekompromisní boj a v jejich jménu umírali lidé a trpěla země? Zejména jestliže jedna z nich, Eliška Rejčka, "krásná Polka se švédskou krví v těle" netoužila po moci a chtěla se věnovat umění a svým libůstkám, zatímco Eliška Přemyslovna se snažila důsledně kráčet ve stopách svého otce Václava II a děda Přemysla Otakara II. Zdálo by se, že ty dvě ženy měly vlastně neškodně minout. A přece mezi nimi vzplál nesmiřitelný konflikt, který musel skončit záhubou jedné z nich. Román Antonína Polácha se snaží najít odpověď právě na tuto otázku. Zastihujeme Rejčku - nevlastní matku Elišky Přemyslovny, ač je dělily jen čtyři roky věku - ve chvíli pro ni nejtěžší. Její manžel, král Václav II, umírá a ona zůstává, sedmnáctiletá, sama s pětidenní dcerou v cizí zemi, obklopena nepřátelským prostředím. V okamžiku, kdy se rozhodne provdat za nápadníka českého trůnu Rudolfa Habsburského, vystaví se neodvolatelně nenávisti přemyslovských princezen, které se cítí být okradeny o své dědictví... Rejčka je tak proti své vůli vtažena do velké politiky, ale její manžel umírá a ona zůstává znova bez ochrany. Léta vyhnanství a milostných vztahů končí, když se usazuje v Hradci Králové, který právě po ní získal své jméno. Jenže pak se Eliška Přemyslovna stává českou královnou a Rejčka milenkou Jindřicha z Lipé, jenž usiluje být mocnějším než král, Eliščin manžel Jan Lucemburský. Karty jsou rozdány, konflikt nevyhnutelný. Kdo v něm může zvítězit? Královna Eliška používající pro naplnění své vize jednotného silného českého státu všechny prostředky, jež se přebrala od svého otce krále Václava, tedy zbraně mužské, nebo Rejčka, vyzbrojená ženskými zbraněmi zdánlivé bezmocnosti, spoléhající se na své obdivovatele a lámající svým šarmem mužská srdce? Právě o tom je tato kniha. Na konci románu stojí třicetiletá Rejčka, která se utrpením a nároky, jež na ni život kladl, změnila z naivního sedmnáctiletého děvčátka v zralou, zkušenou, ale i unavenou ženu. Ženu, která ví, že životní štěstí si je třeba vybojovat a neváhá pro ten cíl přinést oběti. Ještě víc by ale autora těšilo, kdyby si čtenář na konci knihy, až dočte poslední stránku a dozví se, kdo a jak v tom boji zvítězil, položil ještě jednu otázku. Kdo z těch dvou královen měl vlastně pravdu? Nebo měly každá svou?

Renomovaný autor historických románů ve své nové knize, zasazené do skutečných historických reálií, rozehrává strhující příběh o pátrání po tajemné knize, inspirovaný osudem proslulého rukopisu, který dodnes nebyl rozluštěn. Bravurně zpracovaný příběh s důmyslně vystavěnou dějovou zápletkou, plný napětí, záhad a překvapivých zvratů, je situován do Prahy na počátku 17. století. Píše se rok 1608, Praha je hlavním městem Svaté říše římské a sídlem císaře Rudolfa II., známého svou náklonností k magii, alchymii, astrologii a filosofii. Zdržuje se zde výkvět tehdejších vzdělanců a vědců, nad nimiž císař drží ochrannou ruku. Johannes Kepler právě vypočítal oběžné dráhy planet, nejznámější alchymista té doby Oswald Croll připravuje k vydání budoucí bibli lékárníků Basilica chymica a rabi Löw vytváří za hradbami židovského ghetta svého Golema. Praha ovšem prožívá těžké časy, císařův spor s jeho bratrem arcivévodou Matyášem hrozí vyústit v katastrofu, Rudolfův přepychový císařský dvůr je prosáklý korupcí a intrikářstvím a nad městem se vznáší stín války a blížící se pohromy. A právě v tuto chvíli do města přijíždí věhlasný polský alchymista a mág Michal Sendivoj. Není zcela pánem svých činů, je hnán nočními setkáními s Mefistem, který je jeho průvodcem v usilovném pátrání po klíči k lidské nesmrtelnosti, který má být zakódován v tajuplné knize. Pomoc nachází u slavné latinské básnířky Westonie, která sehraje v jeho příběhu osudovou roli. Všichni nezávisle na sobě pátrají po tajemství, které má změnit chod světa a rozhodnout věčný boj mezi Bohem a ďáblem. Po tajemství, které se nachází v Praze, nebo si to aspoň všichni zúčastnění myslí. Kromě vědců a tajemné sekty rosekruciánů se na této honbě podílí i mnoho dalších mužů, od bezvýznamného císařského úředníka Jakuba Horčického z Tepence, přes všemocného sekretáře Barvitia až po samotného císaře. V honbě za ním jsou ochotni používat jakékoliv prostředky, od podplácení, vyhrožování až po únosy a vraždy. Pozadu nezůstává ani polská, ale i anglická tajná služba, jež jsou také připraveny uchýlit se k čemukoli, aby uspokojily své chlebodárce. Román, inspirovaný záhadným rukopisem, který nepřestává fascinovat vědce a kryptology z celého světa, na pozadí věrně vykreslených dobových reálií rozvíjí barvitý napínavý příběh o věčném boji mezi dobrem a zlem.

Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové,kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili? Román Antonína Polácha, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému stašímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli. Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje. Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy. Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.

Slyšeli jste už o středověkém císaři, který ovládal mnoho jazyků, vydával psané zákony a sám psal knihy? Jde o Fridricha II., který chtěl řídit politiku tehdejšího světa. Právě on se stal velkým vzorem Karla IV. Dramatický román Antonína Polácha nás zavádí do Itálie poloviny 13. století. Nenávist mezi císařem a papežem dosáhla vrcholu a Inocenc IV. vyzval k vraždě panovníka. Právě proto přijíždí do hlavního města Sicilského království Alessandro Bardone, osobní strážce, který už chránil životy jiných vznešených osobností. Nyní má vypátrat atentátníka, jenž se skrývá někde v paláci. Alessandro se zhostí sebevědomě svého úkolu, ale brzy poznává, že čelí nebezpečnému a zrádnému protivníkovi. Bude dost rychlý, aby dokázal císaře před vrahem ubránit?

Příběh Filipíny Welserové, první neurozené ženy v rodině Habsburků Kdo byla Filipina Welserová? Co o ní víme? Zřejmě krásná, vzdělaná a fascinující žena, která se v polovině 16. století na zámku Březnice tajně provdala za českého místodržícího Ferdinanda II. Tyrolského a kterou její tchán - císař Ferdinand I. - jakožto ženu neurozenou z hloubi duše nenáviděl a odmítal uznat za právoplatnou manželku svého syna. Ale to by samo o sobě nestačilo na to, aby se zapsala do dějin. Filipína byla totiž jednou z těch osobností, které prorážejí dějinám nové cesty, otevírají nové obzory, do té doby neznamé. Filipína Welserová svým životem charakterizuje úžasnou dobu evropské renesance. Dobu, jež vtiskla svou tvář našemu světu nejen novým stylem architektury, malířství či sochařství, ale i zcela novým pohledem na život. Dobu, která znamenala především zlom v lidském myšlení, kdy se namísto dosud všudypřítomného Boha postavil do centra zájmu člověk, krása, všestranný rozvoj, svoboda a vědění. Je to doba, kdy se člověk od nebeských věcí čím dál více obrací k věcem pozemským a lidským, od věčnosti k pozemskému životu. A nové humanistické ideály a vědění, šířené nedávno vynalezeným knihtiskem spojovaly lidi mezi sebou náhle víc než jejich původ. Proto si tedy Filipina mohla najít svého prince a on se do ní mohl zamilovat. Naše znalosti o vládě habsburské dynastie v Čechách se omezují většinou na dobu po Bílé Hoře, na období temna a národního utrpení. Jestliže občas zabloudíme do období dávnějšího, tak snad jen k osobě císaře Rudolfa II., který přitahoval spisovatele odjakživa svou extravagantní osobností. O prvních dvou generacích Hasburků na našem trůně toho ale až zase tolik nevíme. Takže pokud vás osudy prvních habsburských vládců na českém trůně zajímají, otevřete knihu ležící před vámi. Jsou stejně jako lidské osudy před nimi a po nich naplněny láskou, nenávistí, konflikty a trápením. Pojďme se tedy na tu dobu podívat. Prostřednictvim osudu Filipíny Welserové a jejiho prince Ferdinanda Habsburského.

Děj historického románu, zasazeného do konce 14. století, objevuje pro čtenáře nepříliš známé a dosud nezpracované období ze života krále Zikmunda - později nechvalně známé "Lišky ryšavé" -, dobu jeho mládí, kdy usiloval o uherskou korunu a kdy z nezkušeného mladíka dospíval v zoceleného muže a zdatného panovníka, který sehraje významnou pozitivní úlohu v českých dějinách. V roce 1385 si měl mladý český princ Zikmund Lucemburský vzít za ženu dědičku uherského trůnu Marii, což se ovšem nezamlouvalo její matce, panovačné královně Alžbětě. Všemi prostředky se snažila svatbě zabránit, porušila svatební smlouvu a vyhnala mladého prince do Čech. Vbrzku vpadlo české vojsko pod vedením Zikmunda a jeho dvou bratranců, moravských markrabat Jošta a Prokopa, do Uher a vynutilo si svatbu. Zikmund ale nebyl jediný, kdo si dělal nárok na uherský trůn. Do Uher vtrhl také neapolský král Karel. Tehdy mladý Zikmund zakouší poprvé zradu a zklamání - moravská markrabata, jakož i bratr král Václav jej nechají na holičkách. Karel z Neapole ovládneUhry a je korunován uherským králem. Na jaře 1386 však došlo k dramatickému zvratu. Královna Alžběta, která se neštítila žádných prostředků, aby upevnila své mocenské postavení, dala úkladně zavraždit svého manžela, krále Karla. České vojsko vpadlo znovu do Uher a přinutilo Alžbětu vyjednávat. Ale král Václav, který jednal spíše ve vlastním zájmu, svého mladšího bratra nepodpořil a Zikmundova věc se zdála znovu být ztracena. Jenže mladý a nezkušený chlapec zatím dospěl a je schopen se bránit úkladům a intrikám, bojovat a, je-li třeba, i zabíjet. Zikmund vsadí vše na jednu kartu. Jeho zápas není prost obětí. Musí se zříct lásky mladé Anny, je nucen vypůjčit si obrovské sumy peněz a vzdát se své země - Braniborska. Jeho sázka se ale vyplatí. Je zvolen hejtmanem Uherska a konečně může uskutečnit své plány. Teprve teď se naplno rozvíjí síť intrik, úkladů, podvodů a vražd. Zikmundův boj je nakonec korunován úspěchem. Jak to vše mladý lucemburský princ dokázal? Jak to, že vše dopadlo přesně podle jeho představ a potřeb? Kde se zrodila nenávist mezi Zikmundem a jeho bratremVáclavem. To se dozvíte v této knize. Jak zvítězil v tomto těžkém boji plném intrik a to tak, aby nikdo netušil, že on celou dobu tahal nitky? Kniha , jež vznikla na základě důkladného historického bádání, je prvním historickým románem přibližujícím neznámé období života jedné z nejvýraznějších postav v české historii.

Píše se rok 1415. Celý křesťanský svět vzhlíží k městu Kostnice, kde se bude rozhodovat o budoucnosti katolické církve. Blížící se koncil ovšem nepřitahuje jen církevní a světské autority, nýbrž i množství prostitutek z celého kraje. Když se Daniela, vzdělaná a krásná italská kurtizána, dozví, že dostala nečekaně lukrativní zakázku zpříjemnit večer samotnému Zikmundovi, králi římskému a uherskému, který před několika dny dorazil na papežem Janem XXIII. svolaný všeobecný koncil, netuší ještě, že se má její osud dramaticky změnit. Náhodou vyslechne králův rozhovor s arcibiskupem z Kaloczy a na druhý den ji odvlečou papežské stráže do paláce kostnického biskupa. Tady jí papež Jan, sama hlava křesťanstva, nabídne, aby pro něj vyzvídala královy úmysly. Daniela se jen těžko rozhoduje, komu má sloužit. Charismatickému králi Zikmundovi, nebo papeži Janovi, který je ochoten za její služby dobře platit? Peníze by Daniele umožnily uskutečnit její sen, totiž stát se jednou v budoucnosti počestnou měšťankou. Sen v této době zatížené předsudky prostě neuskutečnitelný. K tomuto těžkému rozhodování se druží ještě zmatek ve vztazích ke královu sekretáři Kašparu Šlikovi, k Husovu soudci kardinálu d‘Aillymu a ke známému tyrolskému trubadúrovi Oswaldovi von Wolkenstein a celá situace se pro Danielu stává neudržitelnou. Z císařova pověření se navíc kurtizána seznamuje s uvězněným mistrem Janem Husem, jen aby v rozhovorech s ním poznala, že skutečný život má jiný smysl, než pro jaký dosud žila. Nevyhnutelné střety na sebe nenechají dlouho čekat a zasáhnou tvrdě do jejího života, v němž jsou šance na vítězství nepatrné a samotné přežití téměř nemožné. Podaří se to Daniele? Dokáže bez úhony projít politickými zápasy, do nichž je stále hlouběji a nebezpečněji zatahována a v nichž se rozhoduje o budoucnosti křesťanského světa? Dokáže si udržet přízeň krále a neztratit přízeň papežovu? Daniela, kurtizána, které okolnosti vnutily roli té, která svými činy rozhoduje o vítězství v zápase mezi světskou a církevní mocí. Anebo je její role pouhou iluzí a Daniela bezvýznamnou figurou mocenského boje? Jak to tedy vlastně bylo v Kostnici 1415? O tom vypravuje tato kniha.

Kniha "Já, Herodes" spadá do žánru Česká literatura. Autorem je Polách Antonín. Kniha je vázaná. Obsahuje 366 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Rybka Publishers" z roku 2005. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný