Autorova první samostatné knížka je vzácná a ojedinělá spojením cestopisného rozměru s vinařskou tematikou. Antonín Konečný měl to štěstí, že jeho práce kolem vína byla nejednou spojena s cestováním, a tak v jeho čtivém vzpomínkově zaměřeném textu mamé možnost s ním nahlédnout do poválečné Afriky, ale také do Maďarska revolučních dnů roku 1956 nebo do Bulharska či Albánie. Jeho vzpomínky na lidi a příběhy s nimi spjaté netrpí sentimentem, ba naopak je zdobí záviděníhodný nadhled a jemný humor.
