Odedávna jsou lidé přitahováni událostmi vymykajícími se každodennostem. V našich životech neustále probíhají události všední, které jsou konfrontovány s událostmi mimořádnými. Povolání hasiče, letce, potápěče, pyrotechnika, krotitele šelem či kriminalisty budí již pouhou svojí existencí zvědavost i respekt. Řadový lékař na resuscitačním či traumatologickém oddělení prožije za sobotu a neděli situace, které běžné smrtelníky často nepotkají za celý život. Samotné lékařské povolání nabízí koncentraci životních příhod, které jsou většině populace nedostupné. Zlomenina čelisti, porod císařským řezem či popáleniny jsou pro jedince, kteří to prodělali, mimořádnými událostmi. Běžné populaci nedostupné pitevny anatomické, patologicko anatomické, soudně lékařské a pitevny dětské stávají se banalitami již pro mediky. Je obvyklé, že navečer po lékařské konferenci se účastníci scházejí na večírku a při šampaňském a kaviáru (jiné se tam ani nekonzumuje) se vzájemně trumfují, sdělují si příhody, případy nevšední, ojedinělé i pro znalce. Jsou to takzvané "rarity na kvadrát". Publikace se zabývá mimořádnými kuriozitami v lékařských oborech, zejména v anatomii, největší kuriozitou je však sama existence laskavého čtenáře. Život vznikl na Zemi zhruba před 4100 miliony let, již dlouho nevzniká, jen se udržuje a předává, což je neuvěřitelná kuriozita s ničím nesrovnatelná

Paměti jednoho z nejznámějších českých porodníků posledního půlstoletí jsou fascinujícím pohledem na vývoj české medicíny i české společnosti od 2. světové války až do současnosti. Autorovy dětské vzpomínky se vracejí k první republice, a zejména k proslulé sochařsko-kamenické škole v Hořicích, jejíž absolventkou byla autorova matka. Období gymnaziálních studií je spojeno s válkou, Pražským povstáním a osvobozením. V druhé polovině knihy je již dominujícím tématem medicína, vždy ovšem na pozadí společenských událostí. Profesor MUDr. Antonín Doležal, DrSc. (nar. 1929), který působil většinu svého profesního života ve známé pražské porodnici U Apolináře, nás seznamuje s prostředím, do kterého jen málokdo z nás mohl blíže nahlédnout. Historicky velmi cenné jsou konkrétní vzpomínky na velký počet lékařů, s nimiž se autor v průběhu života setkal – spolužáků z ročníku, kolegů z oboru gynekologie-porodnictví, kolegů z fakulty a mnoha dalších.

Vpravdě „renesanční“ autor se ve své knížce zabývá domněle i skutečně nemravnými či obscénními výrazy. Česká slůvka jsou porovnávána s řečtinou, latinou a mnoha dalšími světovými jazyky. Kromě originálních postřehů a gagů obsahuje kniha celou řadu pasáží etnografických, filozofických a výchovných. Text, který čtenáře potěší, je doplněn zajímavými obrázky, mnoho z nich je nově zařazeno.

Anatomické poznatky se tvoří již přes 2000 let, publikace se zabývá antickými počátky oboru, sleduje klíčové osobnosti působící v Egyptě, Řecku a Římě. Zachované anatomické dílo geniálního Galéna založené na poznatcích u zvířat se stalo pilířem pro udržovatele antických poznatků v arabských zemích, pro školu salernskou a středověké evropské anatomy. Mezi obnoviteli anatomie a průkopníky lidských pitev po tisíciletém přerušení působili méně známí anatomové: Mondino dei Liuzzi, Gabriele Zerbi, Niccolo Massa, Jacobo Berengario a další. Do anatomických studií se zapojují výtvarní umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Albrecht Dürer. Pojednávané období završuje vynikající dílo z raného novověku, které vytvořil Andreas Vesalius, který je kriticky srovnáván s Galénem. Autory dělí cca 1300 let. Práce vychází převážně z excerpcí a hodnocení přístupných děl v latinském jazyce, dokládá spolu s ilustracemi v tomto období postupné předávání a zdokonalování poznatků klasické anatomie – základu pro rozvoj vědecké medicíny.

LÉKAŘSKÝ DEKAMERON je kniha se stovkou příběhů o lékařích, sestrách i pacientech. A proč dekameron? Stejně jako u Boccaccia je v ní 100 příběhů, ale na rozdíl od díla geniálního renesančního spisovatele, kde jde o příběhy fiktivní, v Doležalově Lékařském dekameronu jde o příběhy skutečné, pouze jména jsou někde pozměněna. Příběhy se odehrávají v rozmezí od 40. let 20. století až do doby nedávno minulé. Podobně jako u Boccaccia, také Doležalovu vyprávění dominují vztahy mezi muži a ženami, v prvním plánu často láska a sex, v druhém pak hluboká moudrost, která strhujícím způsobem otevírá psychologické hlubiny lidské sexuality i pohled do duše lékaře. A v pozadí příběhů, tu zábavných či pikantních, jinde vážných či poněkud drsných, se vždy jako červená nit táhne obdiv a úcta k lékařskému povolání se všemi jeho radostmi a strastmi. Příběhy anekdotické povahy jsou zde nenásilně prokládány úvahami filozofickými, přírodovědeckými, psychologickými a sociologickými. Knížka zcela jistě pobaví, ale pozornému čtenáři poskytne i dostatek podnětů k přemýšlení nad sebou samým, jeho bližními a celým světem a děním kolem nás. Prof. MUDr. Antonín Doležal, DrSc., je moudrým průvodcem po nejrůznějších peripetiích sexuality, od dětství po stáří. Je přitom průvodcem znalým a tolerantním, který zdařile balancuje na hraně morality a legrace. Je zřejmé, že autor má rád lidi, jejich slabosti a hříchy popisuje s chladnou hlavou a moudrým odstupem znalce. Lékařům a zdravotníkům tato kniha jistě připomene mnoho vlastních komických i tragikomických příběhů, ostatním pak toto prostředí přiblíží a potvrdí dobře známou pravdu, že totiž jejich zdánlivě sebevědomí doktoři jsou nakonec také jen lidé, se všemi svými slabostmi.

Popis není dostupný

Již starověké lékařské příručky věnovaly svou pozornost problematice porodu a početí.Narození nového jedince jako symbol obnovování rodu, zajištění genetické kontinuity, stálo vždy v centru společenské pozornosti. Zjišťovaly se příčiny potratů a předčasných porodů, vzniklo speciální babické povolání, které mělo právě ve spojení s tajemstvím zrození téměř ritualizované zabarvení magie. Až s nástupem nového vědeckého modelu se péče o matku a dítě stává specializovaným lékařským oborem, který nevychází pouze z instinkivní zkušenosti porodních bab, ale zaměřuje se též na individuální znaky.

Popis není dostupný