Ce volume sur La France et l'Europe centrale. La construction des savoirs réciproques a travers l'enseignement envisage de reorienter un regard pour la plupart du temps centré sur l'Europe occidentale et les institutions européennes d'apres la Seconde Guerre mondiale en prenant en compte l'Europe médiane/centrale comme acteur des flux européens tout au long des XIXe et XXe siecles, non seulement comme relais de la modernité occidentale, mais aussi comme sujet a part entiere. Les approches que le lecteur trouvera dans cet ensemble de textes sont variées, qu'il s'agisse de l'étude de pôles universitaires, clefs pour la construction des savoirs académiques (enseignement direct, formation des acteurs) mais aussi des milieux du secondaire ou des associations, des études de cas biographiques, l'analyse de textes « canoniques » (manuels scolaires, fonds de bibliotheques, production historiographique), jusqu'aux réflexions sur des périodes plus longues. Cette multiplicité des approches est une des caractéristiques de l'ouvrage.

Ještě donedávna věnovali v rámci humanitních a společenských věd pozornost fenoménu paměti pouze filozofové, psychologové a částečně i sociologové. Nyní se ho zmocňují historici, publicisté a politici. Svědčí to o tom, že od zkoumání otázky individuální lidské paměti a lidského zapomínání z hlediska jedince a vlastně z hlediska freudovsky zaměřené psychoanalýzy se přešlo k analyzování kolektivní paměti a hlavně jejího vlivu na vytváření a zachovávání kolektivní paměti a identity. Proměna tohoto přístupu také znamenala a znamená, že fenomén „paměti“ přestal být pouhou akademickou badatelskou „libůstkou“ a stal se navýsost politickou záležitostí, která může výbušným způsobem určovat vztah k minulosti a dokonce ovlivňovat politicko-mentální chování celých společenských skupin a ba dokonce i státních institucí. Zamyšlení nad tímto metodologickým konceptem a jeho konkrétní rozpracování přináší v této monografii třicet pět českých, slovenských a francouzských historiků.