Tři prózy nositelky Nobelovy ceny Tři autofikční prózy, inspirované různými obdobími autorčina života, spojuje jedna silná postava — spisovatelčina matka, žena dělnického původu, která udělala vše pro to, aby její dcera mohla vystudovat vysokou školu a stát se středoškolskou profesorkou; skrze dceřin úspěch matka realizovala svoji snahu dostat se z opovrhované dělnické třídy do nejvyšších pater francouzské intelektuální scény. Hanba(1997) zpracovává autorčiny vzpomínky na děsivou situaci, při níž se její otec pokusil matku zabít, a snaží se dobrat kořene pocitu hanby, kterým jako dvanáctiletá dívka během studia na církevní škole v roce 1952 neustále trpěla. V prózeZamrzlá žena(1981) se spisovatelka snaží vystopovat, proč se podvolila společenským konvencím a vzala na sebe veškerou péči o domácnost, ačkoli ji matka po celé dětství vedla k tomu, že se vdávat nebude, aby se mohla věnovat profesní kariéře. Mám kolem sebe pořád tmu(1997) jsou deníkové zápisky, ve kterých autorka popisuje návštěvy své matky, umístěné v léčebně s Alzheimerovou chorobou. V textu je zachyceno matčino tělesné a zejména duševní chátrání.

'The strangest thing about jealousy is that it can populate an entire city - the whole world - with a person you may never have met.' These words set the framework for The Possession, a striking portrait of a woman after a love affair has ended. Annie Ernaux pulls the reader through every step of jealousy, of a woman's need to know who has replaced her in a lost beloved's life. Ernaux's writing, characteristically gorgeous in its precision, depicts the all too familiar human tendency to seek control and certainty after rejection.

Věřím, že každý zážitek, ať už je jakékoli povahy, má nezadatelné právo být zaznamenán. Kniha představuje dva texty nositelky Nobelovy ceny Annie Ernauxové. Mladík je vyprávěním padesátileté spisovatelky o vášnivém milostném vzplanutí k muži, který je o třicet let mladší než ona. Vztah v ní vyvolává vzpomínky na vlastní mládí a zároveň pocity, jako by se nacházela mimo čas, nestárla nebo žila svůj život pozpátku. Druhým textem, Událostí, se autorka vrací do roku 1963, ke svým deníkovým zápiskům; tehdy ve svých třiadvaceti letech - jako svobodná žena - zjistila, že je těhotná. Začne ji sžírat stud: chápe, že těhotenství by ji i její rodinu společensky zničilo, a zároveň ví, že si dítě nemůže nechat. Ve Francii, kde je potrat zakázaný, se marně snaží potratit za pomocí pletací jehlice. Ve strachu a zoufalství nakonec vyhledá potratáře a skončí na pohotovosti v nemocnici, kde málem přijde o život. V textu, který vznikl o čtyřicet let později, se Ernauxová dotýká traumatu, jež nikdy nepřekonala.

Vzpamatujeme se někdy z ponížení? V létě roku 1958 přijde osmnáctiletá Annie Ernauxová na letním táboře v Normandii o panenství. Teprve ve chvíli, kdy ji hlavní vedoucí, se kterým stráví noc, opustí, si Ernauxová uvědomí, že se podřídila jeho vůli a že ve svém smutku zůstává "otrokyní bez pána". O padesát let později jí dochází, že může uplynulé roky smazat a vrátit se k úvahám o mladé ženě, na niž chtěla zcela zapomenout. A zjistit, že právě u ní, zrazené dívky plné studu a ponížení, ale také dívky, která poznává sebe samu a postupně získává sebedůvěru, se skrývá počátek jejího spisovatelského života. Pomocí nesmazatelných obrazů ze své paměti, fotografií a dopisů psaných v té době přátelům autorka hledá dívku, kterou kdysi byla, v neúprosných návratech mezi včerejškem a dneškem. Od držitelky Nobelovy ceny za literaturu.

První české vydání memoárů významné francouzské autorky V knizeRokypředkládá Annie Ernauxová osobní příběh, v němž popisuje období 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví autorka do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí vedla. Hlas, jenž rozpoznáváme jako autorčin, v textu opakovaně zaniká a vzápětí se opět vynořuje. Je to sám neúprosný čas, kdo vypráví svůj vlastní příběh a všechny ostatní vypravěče odsouvá do anonymity. Vzniká tak nový druh autobiografie, která je subjektivní a zároveň neosobní, soukromá stejně jako kolektivní. Nobelova cena za literaturu 2022