V prvním plánu této prózy vypráví Anna Blažíčková o svém životě v partnerském svazku s Přemyslem Blažíčkem (1932–2002), předním českým literárním vědcem. Ve skutečnosti jí tento námět slouží jako východisko k hluboké reflexi vlastního osobnostního zrání, průběhu jejího života i veřejných událostí ve dvacátém století od čtyřicátých let až do současnosti. Autorka, sama zakotvena v literatuře jako spisovatelka a literární historička, vypráví na první pohled v náhodném časovém sledu o začátcích vlastního manželství, poté o prvním setkání s Blažíčkem, o vysokoškolských studiích v polovině padesátých let, o dětství a dospívání v Bechyni, o dětství vlastních potomků v Praze, o Ústavu pro českou literaturu, o vlastní nemoci apod. V textu se ale s uplývajícími stránkami postupně prosazuje jistá vnitřní logika vyprávění, která nad lineární průběh životních a dějinných událostí staví důležitější „život paměti“, jež se neřídí časovým sledem, nýbrž intenzitou vybavovaných událostí a sjednocujícím věcným, jemně ironickým stylem. Anna BLAŽÍČKOVÁ (roz. Petráčková, nar. 24. 4. 1933 ve Vodňanech), spisovatelka, bohemistka a lexikografka. V letech 1946–1949 navštěvovala gymnázium v Táboře, dokončila je v Týně nad Vltavou roku 1952. Její přihláška ke studiu na Filosofické fakultě UK v Praze byla zamítnuta z důvodů náboženského založení rodiny a neústupného chování autorčina otce, který odmítal vstoupit do zemědělského družstva. Byla ale přijata k tříletému studiu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (absolvovala 1955). Následně směla v letech 1955–1958 pokračovat ve studiu češtiny a ruštiny na pražské Filosofické fakultě UK. V letech 1958–1964 vyučovala na středních školách ve Voticích, Vlašimi a v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnávána pouze externě. Spolupracovala s Památníkem národního písemnictví, Maticí slovenskou a Ústavem pro českou a světovou literaturu. Je spoluautorkou hesel v Lexikonu české literatury 1–3 (1985, 1993, 2000), Slovníku české literatury 1970–1981 (1985), Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Slovníku českých spisovatelů (2000). Z knižně nezveřejněného souboru Čekání v zástupu publikovala povídky Buď vůle tvá (Pěší zóna, č. 4/1999), Babička se vrátila a Momentka (Revolver Revue, č. 56/2004, tamtéž vyšel také rozhovor s autorkou). Knižně vyšly pohádky a novely pro děti Směr Červený Újezd (1986), Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítači (1988), Zvířecí pohádky (2007) a Neomluvené hodiny (2008). Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992 (2., přehlédnuté vydání Triáda 2010). Další vzpomínková kniha, s názvem Teď něco ze života, vychází v Triádě v roce 2012 – viz krátkou ukázku zde.
