Spisovatelka (nar. 1983), která se dotkla mnoha kreativních oborů, je v poslední době publiku známa spíše jako prozaička. Poezie, kterou kdysi začínala, ji však dál provází jako ponorná řeka a přináší nové plody. „Jsem člověkem bydlícím,“ říká o sobě autorka, „k místům mám vztah, jako by to byly živé bytosti. Dostávají se mi pod kůži, jsou v mém těle, jako je mé tělo v nich. Čtu v místech jako v knihách. Listuji ulicemi, nárožími, parky. V zákoutích nebo na lavičkách sleduji příběhy. Místa mě neopouštějí, žijí ve mně, beru si je všude s sebou.“ Básnířka zkoumá místa i „místa“ složená z krajiny, architektury, paměti i všech těch, kteří ještě dýchají. Svou všednost, ale i své temné hloubky. „Kýl je část lodě mířící do hlubin. / Ptáš se — mám taky takovou ploutev na břiše, takový trn ve tmě moře?“ Sbírka s pevnou vnitřní architekturou, s významy, které „zasahují“, ale i plná jemné a naléhavé senzitivity. Dílo, v němž se „místa stávají tělem“.

Kam nás mohou zanést víry života? Ester je obyčejná rozvedená matka, tedy až na to, že se živí prostitucí, kterou před svým okolím tají, stejně jako osudový karambol, který ji do této pasti dotlačil. Se synem žije na Vysočině, v domě po babičce, na niž často vzpomíná pro její laskavost, ale i poněkud bigotní víru. Za stresujícím výdělkem pak Ester dojíždí k hraničnímu přechodu Hatě, do bizarního světa plného kasin, nevěstinců, tržnic a atrakcí. A právě tady se stane další událost, která definitivně vykolejí směr jejího života. Je to ve spirále manipulace, násilí a špatných rozhodnutí krok k lepšímu, nebo k horšímu? Ester spíš přežívá, než žije a má vlastně jen jediný důvod jít dál — jedenáctiletého Vojtu. Co by se stalo, kdyby se o ní dozvěděl celou pravdu? K jakým vírám se upínáme, abychom ustáli turbulence osudu? A jak nás promění světlo před prahem smrti?

Prosadit se za každou cenu, nebo být svůj a vzdát se všech ambicí? Mladá výtvarnice Petra balancuje mezi touhou po úspěchu a odvržením všeho tvůrčího. Jako ostře řezané reliéfy se v ní vynořují vzpomínky na studium malby i zasuté osobní trauma. A pak je zde neradostná přítomnost, monotónní práce pokladní v supermarketu, k níž se z pragmatických důvodů uchyluje. Její vnitřní boje jsou konfrontovány s nelítostnými světy prodejny, uměleckého provozu i jejím (většinou nerovným) milostným zápasem. Vášeň pro opravdovost dovádí hrdinku až k hranicím sebevyjádření, vztahu, a nakonec i zákona. Příběh o křehkosti současné mladé ženy, která ve svém letu nevyhnutelně naráží do skla globalizované cizoty, vlastní osamělosti i osudu. "Nakonec není nic než síla," uzavírá své první prozaické dílo úspěšná autorka, která na sebe už dříve upozornila pozoruhodným propojováním aktuálních témat a žánrů.

Básnická sbírka. Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

Kniha Nemísta měst zkoumá z různých úhlů téma všech opomíjených, pomíjivých a míjených prostorů měst. Některá nemísta vznikají nekoncepční výstavbou, jiná jen tím, že chybí důvod, aby se v nich člověk zastavil. Některá nás dráždí a odrazují, v jiných nacházíme únik před předvídatelností veřejného prostoru. V esejistických kapitolách se autorka opírá o klíčové zdroje z oboru architektury, urbanismu či exaktních urban studies, ale i filozofie, sociologie, ekonomie či geografie. Povídková „zastavení“, uvozující esejistické kapitoly, umožnují nahlédnout na problematiku v rozšířené perspektivě. Rob se zabydlí v nevyužívaném prostoru železničního křížení na periferii Londýna. Chang opustí tradiční rolničení a začne třídit plasty, s jejichž špínou a zápachem žije v důvěrné blízkosti. Pro Ramiho je uprchlický tábor vězením s unavenou nadějí na útěk. Ale je zde i řada dalších, pro které je potřeba vztahu s místem zásadní. Skrze místo, jeho historii a charakter totiž objevujeme to, čemu se říká domov, „naše místo“ ve světe. Jsou nemísta součástí přirozeného vývoje měst a v éře toků a sítí nutností, nebo naopak důsledkem našeho selhání a bezradnosti?

Popis není dostupný

Kniha Anny Beaty Háblové pojednává o obchodních centrech, jejich architektonickém vývoji, ale i o roli, jakou hrají v životě současné společnosti i v rámci urbanistické struktury města. Fundovaný a poučený výklad se zde kombinuje s velmi čtivou formou, doplněnou vtipnými ilustracemi. Při vší odlehčenosti textu však publikace Města zdí jasně poukazuje na závažnost problému, který obchodní centra vnesla do městského organismu a městského života. Obchodní centrum není jen jedním z mnoha stavebních typů, ale je fenoménem, na němž lze odhalit mnohé podstatné rysy současné civilizace. Autorčina kritika nákupních center však není jednostranná ¬- chápe, že obchodní centra jsou a budou součástí našeho urbánního prostředí a je třeba hledat formy, jak je lze koncipovat vstřícněji vůči okolní městské tkáni.

Popis není dostupný