Patnáctiletá Melánie se po smrti rodičů spolu se svými dvěma mladšími sourozenci přestěhuje ke svému strýci do Londýna. Přechod z nevinnosti vesnického života k dusnému, drsnému, ale přitom barvitému životu v domě strýce-loutkáře, jeho hluchoněmé ženy Margaret a jejích dvou živočišných bratrů připraví Melánii šok, který jí však pomůže dospět v ženu. Carterová tak i v tomto svém románu čtenáře nenechá na pochybách, že patří mezi nejzajímavější anglicky píšící spisovatelky druhé poloviny dvacátého století. Jako vždy i zde pohled na realitu rozkládá a zároveň jej zase zceluje, osciluje mezi jemným lyrickým viděním a ostrými záznamy syrové reality. Dívá se na svět přes různě barevná sklíčka a vytváří surrealistický obraz hodný krasohledu, ve kterém se mísí svérázná komika, ale také existenční motivy a absurdita.
