Francouzský filozof André Glucksmann se v prvních kapitolách knihy snaží hledat kořeny svého celoživotního vystupování proti totalitarismu i post-totalitarismu všeho druhu sebereflexí vlastního života, v příběhu své rodiny a ve svém dětství a dospívání. Jako židovské dítě narozené za války ve Francii hned zkraje prožil několik momentů, které předurčovaly jeho pozdější intelektuální směřování. Své další filozofické úvahy a politologické analýzy zakládá kromě neustálého zájmu o aktuální dění i na hluboké znalosti evropské a především francouzské literatury a dějin. Knihu uzavírá kapitolou o smyslu Evropy, v níž se projevuje jeho dobrá znalost bývalých zemí sovětského bloku. Před rokem 1989 se stýkal s východoevropskými disidenty a v Praze se účastnil ilegálních seminářů. Což nás vrací opět k původu a mládí: Glucksmannova matka pocházela z Prahy... Přeložila Helena Beguivinová.

Pro francouzského filozofa A. Glucksmanna není fenomén nenávisti pouhou metaforou sociálního jednání. Nenávist nelze sociologicky či kulturně "odvysvětlit", protože je faktem psychologickým a antropologickým, základním atributem člověka, který lze kdykoli aktivovat. V knize Rozprava o nenávisti vysvětluje, že příčina nenávisti nespočívá v nenáviděném objektu, nýbrž v tom, kdo nenávidí. Glucksmann pojednává o nenávisti a nihilismu teroristů a rozebírá tři formy trvající nenávisti: antisemitismus, antiamerikanismus a nenávist k ženám, a sleduje, co mají tyto projevy společného.

Popis není dostupný