Druhý román Amélie Nothombové (vyšel v roce 1993), se vyznačuje značnou autobiografičností a reálným, byť neobvyklým dějištěm. Nejde ale o postřehy z exotických cest, nýbrž o vzpomínku na část dětství strávenou v Pekingu v.70 letech minulého století. Nejde ani o Čínu, která stojí v knize v pozadí, ale o lásku, lásku ke špatné osobě, lásku krutou a neopětovanou. Do příběhu o dětské světové válce, středu světa a milostném učednictví líčeném z pohledu dítěte autorka občas vstupuje ze své dnešní pozice dospělého, s nadhledem, s humorem i s jistým cynismem, pro Nothombovou tak příznačným.
