Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904–1988) od mladicky zjitřeného vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a trs rukopisných aforismů z let sedmdesátých. Do vymezeného žánrového spektra spadají epigramy, vlastní verše, deníkové záznamy, významný proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různě odstíněné a koncipované výklady osobností literatury i kulturněhistorického prostoru. Pestrý textový materiál je rámcově uspořádán do dvou celků. První z nich obsahuje texty literárněhistorického a kritického charakteru, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část svazku představuje Skoumala spisovatele – epigramatika, satirika a pohotového glosátora. Jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, epigramatická a aforistická žeň více než tří desetiletí. Za ní jsou uvedeny příbuzné texty do ní nezařazené. Časově i tematicky je tato část spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955–1956. Deník nejen ukazuje zákulisí české literatury a kultury daného období, ale rovněž dovoluje poznat metodu Skoumalova tvoření vycházející ze specifického ironizujícího hněvu (odtud název svazku Spiritus iratus), v českém prostředí jedinečného. Závěrečné zklidnění po obou provázaných, expresí nešetřících kritických textech představuje zařazení dvou básnických vstupů, útlý soubor přírodní lyriky z pobytů ve východočeské Budislavi a vlastivědně zaměřená skladba z téhož kraje určená dětem. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Aloyse Skoumala zabývá již bezmála třicet let; se Skoumalem se osobně setkala a napsala o něm monografii.

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá, že jeho činnost ve třicátých a čtyřicátých letech měla mnohem širší akční rádius, než je zafixovaná představa překladatele. Jeho schopnost iniciovat, pobízet a organizovat působila jak v osobních rovinách, tak v směřování institucí, v nichž působil. Edičně knihu připravila a zevrubnými komentáři opatřila Dagmar Blümlová.

Antologie osmnácti irských povídek Ni králi, ni císaři poprvé vyšla v roce 1965. Soubor, který uspořádal a přeložil Aloys Skoumal, tehdy nazval historik Josef Polišenský "mistrovským". Kniha totiž představila nejen reprezentativní výbor irské povídkové tvorby první poloviny dvacátého století, ale výběrem zachytila i vývoj pohnutých irských dějin této doby a jejich prožívání konkrétními lidmi. V českém prostoru se nadlouho stala jediným zdrojem informací o tragických velikonočních událostech roku 1916 a jejich důsledcích pro zemi i individuální lidské životy. Druhé vydání je doplněno názory a reminiscencemi osobností, jež se ve svých činnostech nějakým způsobem irské problematiky dotýkají: historika, anglisty a překladatele, propagátora irské kultury, bibliografa a znalce středověké irské kultury, politologa, muzejníka a politika. Jejich celkové vyznění potvrzuje význam knihy i pro 21. století, a to nejen v smyslu silného čtenářského zážitku, ale i jako jistý průnik k psychologickým zdrojům teroristického gesta. Kromě původního nástinu irských literárních dějin a medailonků autorů z pera překladatele knihu nově uzavírá portrét Irsko v srdci a díle překladatele.

Pěšinka pro podivíny je prvním knižním výborem z esejistického díla Aloyse Skoumala (1904–1988), jednoho z nejvýznamnějších českých překladatelů (stačí zmínit jeho převody převody Swiftova Gullivera, Sternova Tristrama Shandyho či Joyceova Odyssea). Aloys Skoumal ovšem působil také jako literární a divadelní kritik, recenzent, komentátor veřejného života a teoretik překladu – a právě tyto polohy jeho psaní představuje přítomný výbor. Tematické i časové rozpětí statí je přitom velmi široké. Vedle bojovně laděných, polemických statí z první republiky, věnovaných katolické literatuře, tu nalezneme stati z 50. či 60. let o anglické, irské či americké literatuře, které patří k tomu nejlepšímu, co česká anglistika vyprodukovala; vedle pronikavých interpretací slavných literárních děl se tu setkáme se zásadními úvahami nad teorií či praxí uměleckého překladu; vedle divadelních recenzí tu najdeme satirické výpady vůči dobovým literárním či společenským zlořádům – a to vše je podáno se stylistickou bravurou a často přímo vražednou ironií.

Popis není dostupný