Zalít, pohnojit, přesadit. Žít. Najednou je to tu — člověk je dospělý, bez partnera, s pochybnou kariérou a ještě pochybnějším bydlením. Začne se ohlížet do dětství a vzpomínat na jeho krásné jistoty. Pro novinářku Alici Vincentovou se v podobné situaci takovou jistotou stala dědečkova zahrada, její svoboda, klid a krása. Nezůstala však u vzpomínky: po krachu vztahu začala sázet, pěstovat a nechávat žít pokojové rostliny, kdekoli a kdykoli to jen šlo. A s tím, jak prospívaly její rostliny, záhy začala prospívat i ona… Přesazená je pozoruhodnou knihou na pomezí esejistiky, dějin botaniky a pěstitelského glosáře. Především však jde o zahradnický pokus zachovat si zdravý rozum v možná až příliš rychlém světě.