Tato kniha zahrnuje více než sto různých nemocí a neduhů a uvádí přehled léčivých rostlin a hub, které jsou vhodné k jejich podpůrné léčbě. Obsahuje téměř pět set druhů léčivých rostlin, z nichž většina je dokumentována barevnými fotografiemi. Kromě toho jsou u všech nemocí uvedeny četné recepty pro použití rostlin a hub při souběžné medicínské léčbě. Léčivých hub je v knize zobrazeno více než sto a u mnohých z nich jsou uvedeny i recepty na jejich využití v kuchyni. Výpravná publikace představuje ideální kombinaci fytoterapie a mykoterapie. Na trhu dosud není podobně koncipovaná kniha a jejím cílem je doporučit čtenářům účinné léčivé rostliny a houby k léčbě nejčastějších nemocí, které nás během života mohou postihnout. Je určena nejenom těm, kteří již léčivé rostliny a houby znají, některé z nich sbírají a užívají, ale i lidem, kteří dosud neměli příležitost je poznat, mají však zájem se o nich dozvědět víc a zařadit je do vlastních léčebných procedur.

Má se při sběru houba ze země vykroutit, anebo odříznout? Jak rychle houby rostou? Proč se některé při rozříznutí zbarvují? Hodí se k sušení všechny druhy? A je pravda, že při sušení na slunci se v nich zvýší obsah vitaminu D? Bez nadsázky lze říci, že sběr hub je naše národní hobby a platí „co Čech – to houbař“. Výsledky četných průzkumů ukazují, že každoročně si zahoubaří až tři čtvrtiny Čechů. Přesto i řada zkušených houbařů v některých záležitostech tápe a občas vznášejí záludné dotazy. Navíc s každým rokem se o sběr hub zajímají i zástupci mladší generace, jimž se rady zkušenějších houbařů rovněž hodí. Těm všem je určená tato praktická příručka, která dává odpovědi na nejčastěji kladené otázky z houbařské, kulinářské i léčitelské praxe.

Češi jsou bezpochyby nejhoubařštějším národem na světě. Chodí do lesa po celý rok a sbírají houby, sotva vystrčí klobouček. Naprostá většina běžných houbařů sbírá jen několik druhů hub - těch nejznámějších, a ostatní jedlé druhy opomíjí - z neznalosti. Tím se nesmírně ochuzují a ochuzují i svůj jídelníček. Přestože je na knihkupeckých pultech k mání dostatek atlasů hub, jsou všechny takřka bez výjimky souhrnné, neboť zobrazují širokou škálu všech druhů hub - jedlých, nejedlých, jedovatých. Pro běžného houbaře (a konzumenta) mají ovšem význam především a výhradně houby jedlé, neboť pochopitelně kvůli nim a jenom na ně do lesa chodí. A právě tomuto houbaři je určen tento atlas hub, sestavený mladým mykologem z Moravského zemského muzea. Autor vybral 140 druhů jedlých hub, jež rostou v naší přírodě a lze je sbírat bez ochranářských omezení. Upozorňuje na možnost záměny s nejedlým či jedovatým dvojníkem, pokud takové nebezpečí hrozí. Rovnocennou součástí atlasu je část receptářová, v níž dvojice houbařských gurmánů Oldřich Jindřich a Aleš Vít, nabízí doslova houbové hody, a to ke každému zobrazenému druhu.