Sto let germanistiky v Brně, to je sto let zápasu o profil oboru jazykové oblasti, která je nám historicky i geograficky z filologických disciplín nejbližší. I proto se otázky spojené s oborem hned od počátku dotýkaly identity univerzity, města i celé země. Po druhé světové válce pak germanistika vystavěla mosty i ke vzdálenějším oblastem, jako jsou skandinavistika a nederlandistika. Text zachycuje nikdy nekončící snahu realizovat nové a adekvátnější metody výuky či sdílení kompetencí v proměňujících se společenských podmínkách jednoho století tak, jak se odrážejí v medailonech osobností přímo i nepřímo spjatých s germanistikou. Život a dílo zakladatele profesora Antonína Beera a jeho následovníků, aktivity profesora Josefa B. Michla, který otevřel okna germanistiky směrem k severu, stejně jako práce paní E. Máčelové, na niž navazuje současná nizozemština, pevně zakotvená v evropské síti oboru. Použité fotografie dokumentují také činnost zahraničních lektorů a kontakty s významnými představiteli světové germanistiky.

Publikace mapuje způsob, jímž německá poválečná inteligence přemýšlela o němectví. V prvním plánu se kniha snaží najít spojnice mezi tematizací němectví v politických, historiografických, filozofických i literárních textech, a to v období přibližně od roku 1960 do současnosti. Ve druhém plánu se zaměřuje na čtyři významné západoněmecké literáty (G. Grasse, M. Walsera, H. M. Enzensbergera a B. Strauße) a ukazuje jejich odchylování od bipolárního výkladu společnosti a dějin, k němuž docházelo v mnohem menší závislosti na politických událostech, než se v dějinách moderní literatury předpokládá. Snaží se tak potvrdit předpoklad, že tento různorodý a časově variabilní rozchod s bipolárním výkladem světa lze nejlépe vysvětlit, zohledníme-li, jak se němectví tematizovalo mimo literaturu, tedy v dobové německé historiografii, politologii a filozofii.