V důsledku obchodních válek dochází ve stále rozklíženější Evropské unii banány. A ve Slovinsku jsou za dveřmi volby. Uprostřed vyhrocené a nebývale populistické volební kampaně právě prožívá autorskou, milostnou i finanční krizi mladá spisovatelka. Aby se uživila, ujímá se výuky tvůrčího psaní pro vězně. Demonstrace, nepokoje, společenské napětí okolo vzrůstá a ona uniká ke své nové práci a díky tomu k tvorbě. Světy vně a uvnitř, uvnitř a vně se počnou prolínat. Giovanni Antonio Scopoli a Carl Linné, lékaři a přírodovědci, kteří v 18. století pokládali základy evropské botaniky. Čteme jejich korespondenci, žijeme dobrodružství vědy, historii jejich života i prvního banánu vypěstovaného na evropské půdě. Toto je Neverend, román nejčtenějšího slovinského spisovatele Aleše Štegera, příběh o tom, co by se mohlo stát, kdybychom ztratili paměť, kdybychom podlehli líbivým deklamacím, které na nás útočí z mediálních tribun.

Jestli má Evropa dnes jednu kulturní metropoli, pak je to Berlín. Zdá se, že sem dnes všechno směřuje, že tady se vše propojuje, navzájem inspiruje, rodí, boří, padá a znovu rodí. Ano, přesně jak píše Aleš Šteger ve své poetické berlínské mozaice: Berlín nese překrásné prokletí města v neustálém vznikání. Šteger zde rok žil. V knize se prochází po šedivých ulicích, nákupních třídách i bleších trzích, ztrácí se ve vánici, v barech i nenápadných dvorcích, bloumá po starých hřbitovech i velkých, podivně prázdných bytech. Je citlivý pozorovatel a přesně vnímá i neklid tohoto místa, ono věčné zemětřesení, k němuž je Berlín odsouzený. A tak se z přítomnosti během pár vět, během jedné jediné krátké chvíle, propadne do minulosti. Prohrabe se sutinami, pozoruje "prázdné patrony uhaslých střel" a nachází překvapivé souvislosti. Šteger ale nejenom naslouchá a pozoruje, sám tu také něco zanechává. Město se do něj otisklo a on se otiskl do města. Napsal jeden z nejpůsobivějších berlínských portrétů posledních let.

Popis není dostupný