Předkládaná monografie zkoumá koncept harmonie u Komenského z trojí časové perspektivy. Jednak sleduje, jak je tato kategorie představena v díle samotného J. A. Komenského, případně v dílech jeho současníků. Dívá se na tento koncept především jako na významnou součást Komenského filosofie a zdůrazňuje jej jako základní princip jeho nápravných a didaktických snah. Druhý okruh se zaměřuje k reflexi Komenského v dílech autorů dnešní doby - v komeniologických studiích Jana Patočky, ale i v díle Radima Palouše nebo jiného českého filosofa Vladimíra Hoppeho. Nejedna kapitola se věnuje tomu, jak by mohl Komenského odkaz inspirovat společnost dnes, kdy je při vší rozmanitosti a pestrosti tolik potřeba nacházet to společné, co je nejvlastnější člověku, má-li se stát harmonickou bytostí.

Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc "odpovědnost" se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona. Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé "úspěchy" technovědy jako problematická nadvláda. Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.