Prognóza přežití? Nanejvýš deset procent. Když si šedesátník Hubert vyslechne svou diagnózu, přejde ho i jeho obvyklý sarkastický humor. Ale ne na dlouho – právě humor mu pomohl přežít už několik nárazů do zdi a naplnit rčení, že statistika věda je, ale život je život. O tři rakoviny a sedm let později má Hubert pocit, že je vyhráno, když vtom přichází úder ze zcela nečekané strany. Život je život, ale tentokrát možná přece jen řekl své poslední slovo.

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se věnuje fenoménu pytláctví. Většina myslivců a lovců má třináctou komnatu, do které ukládá své lovecké hříchy. Pytláci těchto příběhů však neloví jen pro maso, případně trofej, nýbrž jsou ke svým činům dohnáni mnohdy až podivuhodnými životními situacemi. Velká část příběhů se odehrává těsně po roce devadesát, kdy se k pronájmu honiteb dostávají soukromé osoby. Co to mnohdy udělá s osudy lidí na jedné či druhé straně, se dočteme ve dvanácti příbězích, okořeněných slovním i situačním humorem.

Nejen jeleni, ale i daňci, srnci a mufloni jsou hrdiny loveckých povídek, v nichž autor vypráví příběhy, které jsou sice ze skutečného života, ale občas při nichž zůstává rozum stát. Odcizená trofej, Les plný spolužáků, Král honu, Muflon k narozeninám a další povídky ukazují, co všechno se může přihodit na pozadí krásné přírody, malebných západů slunce a tichých nocí, které podbarvují jedinečné zážitky z mysliveckého světa, v němž se potkávají osudy zvířat a lidí. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady románů a povídek.

Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti. Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem. Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum. Klimatologové varují před návratem malé doby ledové. Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama. O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála.

Soubor povídek z mysliveckého života přibližuje skutečné příběhy, v nichž autor čtivě a s citem pro detail zachycuje atmosféru jedinečných loveckých zážitků, krajiny i lidských charakterů. Jednotlivá vyprávění spojuje nejen tematika lovu a dohledání zvěře, ale i láska k přírodě a porozumění věčnému koloběhu života.

Soubor několika příběhů zasazených do východních Čech se zabývá otázkou, zda ponechat v krajině dosud kriticky ohrožený, avšak silně expandující druh šelmy bez jakékoli regulace. Je pravda na straně ochranářů a aktivistů, jejichž nadšení mnohdy hraničí s fanatismem, nebo zemědělců a myslivců, kteří se nezřídka jako starousedlíci musejí s následky těchto rozhodnutí potýkat? Jak říká aktér jedné povídky: Dřív jsme se chodili na vlky dívat přes plot do zoo, nyní jsme za plotem my a vlci si nás hlídají. Přímočaře a čtivě psané příběhy, které se mnohdy čtou jako detektivka, líčí přiostřující se spory mezi oběma stranami i bezmoc místních, v nichž často narůstá pocit, že nemají nikde zastání.

Daňky hlava nebolí, zato o majiteli obory se to vždy říct nedá. Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. V příbězích, které se zakládají na skutečných osudech, provází autor čtenáře malebnou podhorskou krajinou. Vyhřáté louky, vůně popadaných jablek, akrobatické kousky rorýsů křižujících blankytnou oblohu, třpyt zlatavého slunce na průzračné vodní hladině, nekonečné ticho lesních údolí – to vše tvoří rámec loveckých zážitků a věčného střetu života a smrti, který provází jak svět zvířat, tak lidí a na nějž autor pohlíží s moudrým nadhledem. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady románů a povídek.

Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?

Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na polesí přijížděli lovečtí hosté z kapitalistické ciziny a každoročnímu sněžení se ještě automaticky neříkalo sněhová kalamita –, a zažít i často bouřlivý přechod do doby porevoluční. Všechny texty mají společný smysl pro humor a jemnou ironii. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady knih, první mu vyšla už v 80. letech minulého století, k těm posledním patří Pytlácké povídky (2017), román s mysliveckou tematikou Trofeje a ztráty (2018) nebo autobiografická novela Všichni psi mého života (2019).

Pokud je psí nebe poblíž toho lidského, určitě tam potom zajdu navštívit své psy… slibuje v prologu pozoruhodné knížky Aleš Dostál, zkušený prozaik, lesník a myslivec a především zanícený chovatel psů.V časovém oblouku padesáti let trvání jeho chovatelské stanice nám předkládá autentické příběhy několika generací psích kamarádů na pozadí života svého a svých nejbližších.Čtenáře tak jistě zaujmou a pobaví osudy ohařů, jagdteriérů, kokršpanělů, jezevčíků drsnosrstých, bíglů, basset houndů, modrých gaskoňských bassetů až po trpasličí hladkosrsté jezevčíky, kteří autorovi, jak říká, při psaní radili jako první čtenáři.Jezevčík se totiž, jenom když trochu chce, číst naučí.Z lektorského posudku: Autobiograficky, tragikomicky laděný příběh jednoho lidského života, v němž psi různých ras, povah a věku mají své nezastupitelné místo. Příběhy, u kterých slzy smíchu vystřídají ty opravdové, protože je psal život a v něm slunce stále nesvítí…

Mýtická Diana doprovází loveckého hosta při lovu na jelena, soudce skrytě fandí skupině, která vybírá z hnízd přemnožené krkavce a skupina myslivců si pod trofejí losa ve své hospůdce neúnavně vypráví příběh lovu… Nová kniha Aleše Dostála opět zaujme nevšedností námětů vypointovaných příběhů, ale hlavně jazykem próz bez zbytečného balastu nostalgického popisu. Když už se k němu autor uchýlí, pak mu stačí jedna věta: „Temné figury jehličnatého lesa se řadily na úbočích jako spořádané pluky vojska…“ Devět delších povídek psaných v třetí osobě má v sobě ještě jeden náboj, který čtenář ocení. Humor slovní i situační, ironický, ale vždy laskavý, který i v dojemném příběhu, kdy pes zachrání život svému pánovi před postřeleným kňourem, vyvolá úsměv přes slzy.

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky profesionálního lesníka a myslivce vtělil do beletrizovaného příběhu, v nichž popisuje osudy hlavní hrdinky, učitelky Ivany, které po restituci připadne na starost péče o lesní oboru. Odjíždí tedy i s jedenáctiletou dcerou do hájenky, čímž se spustí kolotoč událostí, v nichž nechybí ani detektivní zápletka. Těžiště přímočarého svižného vyprávění spočívá ve zdařile vykresleném prostředí, znalosti myslivecké problematiky i v čtenářsky atraktivním příběhu.

Druhé vydání prvotiny dnes již známého autora přírodních próz snad nejlépe uvede úryvek z anotace k prvnímu vydání z roku 1981, kdy vyšla v nakladatelství Profil v Ostravě. Hynek se snadno a z hlediska malých dušiček neobyčejně lehkomyslně rozhoduje, kam nastoupí jako čerstvý absolvent lesařiny. Nezajímá ho za kolik, nýbrž skutečnost, že tam, kam má jít pracovat, pramení řeky. Je to ve vysokých horách a my je snadno identifikujeme jako Jeseníky. Tady se odehrávají příběhy Dostálovy první knížky, tady se setkává jeho Hynek a Helena s realitou, která se hodně liší od růžových snů, tady se v jednotlivých prózách setkáváme s drsným životem dřevorubců, s polesným Jurou, hajným Kasičkou... Hrdinové próz jsou do rámcové novely spojeni několika postavami a především jednotící ideou lesáckého života. Poslední tři povídky tohoto souboru pocházejí z autorovy třetí knihy, která pod názvem Povahou neodpovídá předpisům vyšla v roce 1988.

Čtrnáct příběhů loveckých psů a jejich přátel z říše lidí zaujme čtenáře nejen z řad myslivců a milovníků psů, ale i všechny ostatní od dětí po seniory. Čtivý a rychle proudící děj doplňují tematické akvarely Ludvíka Kunce. Se všemi psími hrdiny se autor potkal v téměř čtyřicetiletém období života profesionálního myslivce, od křížence Lumpa až po fenku Modrého gaskoňského baseta. Kniha navíc zaujme krásnými poetickými popisy přírody, kterými Dostál občas nečekaně zastaví příběh jako k nadechnutí. „…krajinu ještě zakrývala nízká mlha, jako závoj nevěsty...“, říká v povídce Král honu. Povídky začínají v době, kdy : „nosili jsme stejnokroje, které měly na klopě stříbrnou snítku jedle a lesníci na ně byli hrdi tak, že si je oblékali na svatbu i do hrobu“ a končí výstižnou e-mailovou korespondencí v povídce Modrá, kdy hrdinka čeká na své štěně “bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl, že miluje dosud nenarozené štěně. Byla to láska, která se začínala podobat jakési posedlosti“. Všudypřítomný humor Dostálových próz vás bude provázet po celou dobu poutavého čtení a jediné, čeho se čtenáři bude nedostávat je nuda.

Popis není dostupný