Kniha je cenným příspěvkem k hlubšímu poznání sociálních, kulturních a intelektuálních dějin Hradce Králové. Důraz na téma osobních vzpomínek a memoárů zároveň odpovídá na podněty v současnosti intenzivně rozvíjeného oboru studia paměti, zejména jejího sociálně-kulturního významu pro vytváření osobních a kolektivních identit. Práce nabízí pozoruhodnou aplikaci rodové (genderové) perspektivy na analýzu memoárové literatury. Pomocí toho specifického pohledu se autorům daří zpochybňovat mýtus - dnes již bezpečně zakořeněný v rozvíjející se české feministické historiografii - o téměř bezkonfliktním a mírumilovném vztahu mezi mužským a ženským principem v procesu vytváření a stvrzování naší národní identity.
