Tak jako u celého díla Margarity Karapanou, jedné z nejvýznačnějších řeckých postmoderních spisovatelek, hlavním tématem této rozsahem nevelké novely je boj s puzením temných sil, ovíjejících a stahujících k sobě, kterým člověk, jakkoli velká je jeho upřímnost a síla, nakonec nevyhnutelně podléhá. V nelehkém vztahu matky a dcery, semknutých až v symbiotickém, mytickém boji, se obnažují syrové emoce, které zatnutými drápy svou kořist odmítají pustit. Stažení se, schování se, útěk, a přitom neustálý pohyb, fragmentace, ilustrovaná krátkým textem na každé stránce, jsou typickými autorčinými prvky, jež čtenáře ženou neustále dál a znemožňují mu setrvat na místě.
