Dějiny Běloruska zaujímají v širším historickém povědomí českého čtenáře docela okrajové místo. Často se navíc překrývají s dějinami Polska, Litvy nebo Ruska, s nimiž Bělorusko sdílí společnou, často nedobrovolnou minulost. Přesto však jsou dějiny tohoto východoevropského státu zcela unikátní a zachovávají výraznou osobitost. S českými dějinami toho navíc mají společného více, než se může na první pohled zdát. Zejména mají Bělorusové stejnou zkušenost totalitarismu, politických a ideologických represí a života v socialistickém státu východního bloku. Současně prožívají i stejné zvraty a otřesy, které symptomaticky vznikají v každé společnosti, která nastoupí na cestu post-socialistického rozvoje a demokratizace. Kniha poskytuje ucelený přehled historického rozvoje běloruských zemí od nejstarších dob až do současnosti. Zvláštní pozornost je přitom věnovaná některým zásadním mezníkům běloruských dějin, jako například politickému a hospodářskému rozvoji běloruských zemí ve Velkoknížectví litevském, zápasu o vlastní státnost v průběhu 19. a 20. století, mechanismům nastolení sovětské nadvlády v meziválečném období, přelomovému období devadesátých let 20. století po pádu Sovětského svazu a dramatickému rozvoji Běloruska plnému zvratů v současnosti.

Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž - pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle - drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla. Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003) a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti.