„Podle všeho jsme my lidé jediný živočišný druh, pro nějž se svět skládá z příběhů.“ Alberto Manguel Knihu světa čteme v různých rolích. Můžeme být cestovateli, kteří putují stránkami na cestě k osvícení. Můžeme být samotáři a čtením se uzavírat do svých slonovinových věží. Nebo můžeme knihy hltat jako červi, nevnímat jejich moudrost a jen se cpát nespočetnými slovy. Alberto Manguel se ve své poslední knize s elegancí a mimořádným záběrem zabývá řetězcem metafor, které v průběhu čtyř tisíciletí znázorňovaly čtenáře a jejich vztah k textu světa. Na příkladu známých postav, jako je knihami poblouzněný Don Quijote, princ Hamlet ochromený svým studiem nebo Emma Bovaryová, která si příběhy z knih plete se životem, jaký by mohla vést, ukazuje Manguel, jakým způsobem se v literárních postavách a jejich interpretacích odrážejí proměnlivé postoje ke čtenářům a čtení i jisté opakující se představy o úloze intelektuála.

Alberto Manguel nás s neodolatelným nadšením provede po knihovnách všeho druhu, počínaje poličkami knih z jeho dětství až po "kompletní" internetové knihovny, od starého Egypta a Řecka po Arábii, od Číny a Říma po Google. Zamýšlí se nad zničenou Alexandrijskou knihovnou, stejně jako nad osobní knihovnou Charlese Dickense, Jorge Luise Borgesea dalších. Vypráví příběhy lidí, kteří bojovali proti tyranii, aby zachovali svobodu myšlení, jako třeba polský knihovník,který tajně zachránil knihy, když nacisté začali ničit židovské knihovny, nebo afghánský knihkupec, který měl obchod otevřený i v době nepokojů. Zmiňuje se i o ústně tradovaných"knihovnách paměti" ve vězeních, knihovnách zakázaných knih, o fiktivní knihovně hraběte Draculy, o knihovně nikdy nenapsaných knih… Knihu doplňuje množství fotografií a ilustrací. Knihovna v noci je fascinující výpravou po Manguelově mysli, paměti a rozsáhlých vědomostech o knihách a civilizaci. Alberto Manguel je mezinárodně známý autor antologií, překladatel, esejista, editor a autor řady knih, které získaly mnohá ocenění - například Dějiny čtení (Host 2007) či Čtení obrazů (Host 2008).

Říká se, že každý obraz vypráví příběh — je to však skutečně pravda? Dokážeme číst obraz stejně, jako bychom četli knihu? Existuje řeč, jíž se můžeme naučit a jež nám umožní vytáhnout z obrazu jeho význam? A chce sám obraz, abychom jej rozluštili, dešifrovali, abychom mu porozuměli? Alberto Manguel, autor bestselleru Dějiny čtení, předkládá ve své knize Čtení obrazů bystrou, myšlenkově provokativní a poutavou úvahu o otázkách, které si klademe, když stojíme před uměleckým dílem. Manguel se pohybuje po širokém poli témat; přemýšlí, co může umění znamenat a co někdy po divákovi požaduje. Na příkladu několika velkých uměleckých děl zkoumá, jakým způsobem se každé z nich pokouší vyprávět příběh, který my diváci musíme buď dešifrovat, anebo rovnou vymyslet. Dívá se na Caravaggia, Picassa, van Gogha i starořeckého malíře Filoxéna, na Jacksona Pollocka i Petera Eisenmana, na italskou renesanční malířku Lavinii Fontanovou, jež malovala dvorské zrůdy a sama byla považována za hříčku přírody, a také na současné dystopie Marianny Gartnerové. Od dob Způsobů vidění Johna Bergera žádný spisovatel tak výmluvně nezkoumal, co se děje, když se necháváme ovlivnit uměleckým dílem.

Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel (nar. 1948) ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje,že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh“ dějin čtení.

This study of the history of reading goes from the earliest examples of the clay tablets and cuneiform of ancient Mesopotamia and Egypt via the invention of printing in the 15th century to the birth of a mass reading public and today's digital revolution. It argues that it is the demands and expectations of the reader, acting alongside the creative will of the writer, that is the evolutionary motor of literary forms and genres. From man's first use of the written word simply as a form of reference, to the emergence of the first holy or devotional texts, and onto the development of fictions, both poetic and novelistic, this work aims to both challenge and enlighten.