Kniha o rodině, která za svobodou utekla z diktátorského Rumunska na Západ. Z pohledu dítěte popisuje život v cirkusové manéži, v maringotkách, v hotelích a levných varieté. Nemožnost sblížit se s okolím a konečně rozpad rodiny. Umírání, zkušenost s odcizením a odloučením jsou témata, která autorka knihy, Aglaja Veteranyi, zachycuje v úžasně výstižných, převážně velmi krátkých větách. Sama autorka o stylu vyprávění říká: "Uměla jsem psát jen touto formou, ne jinak. Jen z pohledu dítěte jsem byla schopná psát o všem tom strašném a nemorálním, co tento příběh obsahuje." Smrt je blízká a všudypřítomná. Matka vystupuje v cirkusu zavěšená v kupoli za vlasy. Aby se o ni malé děvčátko nebálo a uklidnilo se, vypráví jí starší sestra příběh o dítěti, které se vaří v krupicové kaši. Cizí bolest přehluší vlastní. V literárních diskusích byla často konfrontována s otázkou, kolik je v příběhu autobiografických prvků. "Tento román není můj životní příběh. Při vyprávění jsem si musela zachovat co největší volnost a jazykově být co nejpreciznější". Faktem ale je, že kniha obsahuje mnoho autobiografických prvků. Svědčí o tom například i film Ludwiga Metzgera "Z propasti do propasti", ve kterém autor použil i nalezené osmičkové filmy autorčina otce.
