Novela Morelův vynález bývá přirovnávána k tak proslulým modernistickým dílům, jako jsou Utažení šroubu Henryho Jamese či Kafkův Proces. Bioy Casaresův text z roku 1941 je považován za přelomový nejen v jeho literární tvorbě, ale i v argentinské literatuře. Vypráví fantastický příběh o uprchlíkovi, jenž se ocitá na ostrově, který se mu stává rájem i peklem. Nachází zde lásku, bojuje o holý život s nevypočitatelnými mořskými přílivy, ale také se setkává s podivuhodnými a nevysvětlitelnými úkazy, jež se snaží rozluštit. Pomíjivá skutečnost se zde střetává s bezčasím věčnosti. Od svého prvního vydání podnítil Morelův vynález celou řadu interpretací a dočkal se několika filmových adaptací, mimo jiné inspiroval slavný film Alaina Resnaise Loni v Marienbadu.

Svéráznou knihu záhad připisují její autoři, Jorge Luis Borges a Adolfo Bioy Casares, fiktivnímu spisovateli jménem Bustos Domecq. A aby nás o jeho existenci přesvědčili, doplňují knihu Domecqovým životopisem a předmluvou rovněž fiktivního akademika. V tomto díle se setkáváme s detektivem, který podobně jako Nero Wolf nemůže vycházet z domu – ne však kvůli tloušťce, ale proto, že je vězněn (byť neprávem) za vraždu. V příbězích plných humoru a ironie navštěvují hrdinové povídek celu č. 273 a předkládají Parodimu záhady, které on s důvtipem a na základě logické úvahy řeší. Obvykle je samozřejmě všechno jinak, nežli se zprvu zdálo.

V románu Plán úniku, který je po úspěšném Morelově vynálezu autorovým druhým samostatným dílem vydaným v češtině, vypráví Bioy Casares příběh francouzského námořního důstojníka Jindřicha de Nevers, přeloženého za trest na Ostrovy Spásy. Ty čeští čtenáři dobře znají ze slavného Chartierova Motýlka, byly ovšem také dějištěm jiného proslulého vyhnanství - židovského kapitána Dreyfuse, na nějž text často odkazuje. Na ostrovech se za vlády podivínského guvernéra dějí zvláštní věci, věznice na ostrově Ďábel je "kamuflována" barevnými skvrnami a Jindřich, usilující zejména o návrat do Francie za svou milou, postupně proniká do záhad "plánu úniku", který pravděpodobně guvernér připravuje pro vězně. Bioy Casaresův stručný, přesný a místy takřka suchý styl zvyšuje napětí příběhu, zahaleného do tajemného oparu.