11. hodina

11. hodina


2007 | 95 min | Dokumentární | USA



Režie: Nadia Conners, Leila Conners Petersen
Scénář: Leonardo DiCaprio
Kamera: Peter Youngblood Hills

Sucho. Hlad. Prudké záplavy. Rekordní srážky. Hurikány. Kyselé deště. Nejvyšší průměrné teploty v historii. Ve večerních zprávách tyto katastrofy vypadají jako zcela nezávislé události, ale je tomu skutečne tak? Není každá živelná pohroma jenom součástí velkého světového puzzle, které nám pomůže objevit klíč k záchraně budoucnosti lidstva?

Lidstvo žije na planetě Zemi krátce, zato však velmi intenzivně. Lidská snaha přežít a navíc žít naplno a kvalitně vyvrcholila revolučními změnami v průmyslu, vědě, výživě i medicíně. Tím však záhy porušila jemnou rovnováhu, díky které je život na Zemi možný. Klima a teplotu na naší planětě určují i oceány a deštné pralesy, které produkují kyslík a absorbují oxid uhličitý. Problémy nastaly v okamžiku, kdy se přirozenými procesy a přírodními plyny, které umožňují život na zemi, začaly mísit výpary z vysokých komínů a dým. Na každý kamión výrobků připadá několik kamiónů odpadu. Oceány jsou plné rtuti, těžkých kovů a toxických látek. Lesy se zmenšují, pouště naopak rostou, světový ledovec taje a planeta Země se zahřívá.

Jsou tyto neblahé změny nezvratné? Když si všechny části tohoto obrovského puzzle složíme dohromady, odkryjí nám příběh lidstva, který bychom měli znát. Možná nám tento příběh pomůže pochopit, kým jsme a co nás váže k našemu jedinému domovu, této planetě. Ať se nám to líbí nebo ne, ocitli jsme se ve věku ekologie.

Leonardo di Caprio Vypravěčem filmu 11. hodina je Leonardo DiCaprio, který jej s Leilou Conners Petersen, Chuckem Castleberrym a Brianem Gerberm rovněž produkoval. Film napsaly a režírovaly Leila Conners Petersen a Nadia Conners. Snímek 11. hodina vypráví o zlomovém okamžiku, v němž ještě stále máme šanci zvrátit osud naší planety. Film zkoumá, jak se lidstvo do této situace dostalo – jak svým neuváženým způsobem života ovlivňujeme procesy na Zemi a co můžeme udělat, abychom to ještě mohli napravit. Filmařům poskytli rozhovory uznávaní světoví odborníci i známé osobnosti. Uvidíme v něm i bývalého nejvyšší představitele SSSR Michaila Gorbačova, proslulého vědce Stephena Hawkinga, bývalého ředitele CIA R. Jamese Woolseyho, odborníky na trvale udržitelný rozvoj Williama McDonoucha a Bruce Mau a více než 50 dalších předních vědců, myslitelů a vůdčích osobností, kteří nám zprostředkují šokující fakta a budou diskutovat o nejpalčivějších otázkách naší planety.

O filmu 11.hodina

Po úspěšné spolupráci na dvou krátkých filmech (Global Warning, Water Planet) se Nadia Conners, Leila Conners Petersen a Leonardo DiCaprio rozhodli prozkoumat velký příběh života lidstva na naší planetě. Jejich cílem bylo vzájemně propojit názory spolehlivých odborníků, které se týkají dějin lidského rodu, stavu oceánu, země, vzduchu, designu i politicky motivovaných výzev ke změně. Tvůrci natočili 150 hodin rozhovorů s více než 70 vědci, designéry, historiky a filozofy. „Oslovili jsme nezávislé odborníky a ptali se jich na nejžhavější témata současnosti, především kolaps ekosystémů na naší planetě a hledání způsobů, jak přispět k udržitelné budoucnosti,“ řekl Leonardo DiCaprio.

„Zajímalo nás, proč se lidé do této krizové situace ve vztahu k přírodě dostali a co je třeba udělat, abychom naše stávající směrování zvrátili,“ řekla jedna z režisérek a spoluautorka scénáře Leila Conners Petersen. „Na tomto projektu bylo úžasné i to, že jsem se mohla setkat s inspirujícími lidi, kteří mi prostřednictvím své práce otevřeli nové dimenze. To pro mně byla velká pocta a taky obrovská studijní zkušenost,“ dodává její sestra a spolupracovnice Nadia Conners.

Film 11. hodina zkoumá vztah lidí k planetě Zemi, začíná prvními krůčky za pokrokem, pokračuje přes žhavé problémy, kterým lidstvo čelí v současnosti, a poskytuje vyhlídku do budoucnosti. „Klíčovým faktorem našeho přežití je lidský rozum,“ říká ve filmu významný vědec, enviromentalista a zpravodaj David Suzuki. “Když si představíte dobu před přibližně 50 tisíci lety, kdy jsme se ještě vyvíjeli v Africe, a porovnáte člověka s jinými zvířaty, které tehdy zřejmě žila, nebyli jsme nijak výjimeční. Nebylo nás mnoho, nebyli jsme nijak velcí, ani obdařeni zvláštními smysly. Měli jsme však vyvinutější mozek, tu jedinou věc, jíž jsme se od ostatních tvorů lišili a která nám umožnila přežít a ovládnout planetu. A protože člověk si vytvořil koncept budoucnosti, byli jsme rovněž jediným zvířetem na planetě, které bylo schopno pochopit, že tím, co děláme dnes, formujeme i naši budoucnost.”

Lidstvo se vydělilo z přírody a navyklo si používat zdroje země bez rozmyslu. „Stalo se to především v dobách technické revoluce v 19. století, s objevem parního stroje a příchodem věku ropy,” vysvětluje spisovatel, vydavatel a mediální člen Světového ekonomického fóra Nathan Gardels. „Došlo k obrovské změne dřívějšího stylu a rytmu života, takže už není schopen se regenerovat. S technickou revolucí se příroda stala zdrojem, který jsme začali považovat za bezedný. To lidi k vedlo k myšlence, že pokrok růstu a rozmach jsou neomezené”.
„Někde jsme našli zdroje uhlí, jinde trochu ropy a v období mezi zemědělskou a technicou revolucí se naše populace záhy vyšplhala na jednu miliardu,” říká Thom Hartmann, nejprodávanější autor odborných knih a moderátor pokrokové rozhlasové talk show. „Druhé miliardy jsme dosáhli jen za 130 let. Tomu došlo někdy v roce 1930. Už o 30 let později měla naše populace tři miliardy. Když o tom teď přemýšlím, je to až neuvěřitelné. V době, kdy byl do úřadu zvolen John F. Kennedy, žila na Zemi v porovnání se současným stavem jen polovina obyvatel.”

„Naše technologie jsou čím dál lepší, proto tlak na ekologii narůstá. Tato naše technologická vyspělost může způsobit mnohem více škod než kdykoli předtím,“ říká Nathan Gardels. „A to je také důvod pro to, abychom byli mnohem opatrnější.“ Během 200 let od technické revoluce prošla naše atmosféra zřetelnou změnou. „Země má i svůj přirozený skleníkový efekt,“ vysvětluje Stephen H. Schneider, profesor Centra pro enviromentální vědu a Institutu mezinárodních studií. „Je pravda, že Země je díky dobrým „skleníkovým plynům“, jako jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan, přibližně o 15 stupňů teplejší. Jde o plyny, které zachycují teplo. To je ta dobrá stránka věci. Problém spočívá v tom, že lidé s přírodou soupeří. Výfukovými plyny a komíny odvádějí do atmosféry odpad, jako kdyby to byla nějaká levná stoka. S odpadem do ní pronikají různé nepřirozené látky, především zvýšené množství oxidu uhličitého, metanu a různých neznámých zplodin, jako jsou například freony, které ovlivňují ozón. A když se všechny zplodiny spojí s přirozenými skleníkovými plyny, pak zachycují extrémní množství tepla.” Změna teploty zeměkoule je pro lidskou existenci výstražným znamením. „Mělo by nám stačit už to, že kvůli naší aktivitě do současnosti roztálo 20 procent světového ledovce,“ říká spisovatel, žurnalista a enviromentalista v jedné osobě, Bill McKibben. „Stačí už to, že jsme výskyt a délku trvání jednotlivých hurikánů zvýšili až o 50 procent a že začal tát i ledovec pod severní tundrou.”

„Jedním z nevážnějších důsledků našeho jednání vůči přírodě je světové oteplování, které začalo spalováním fosilního paliva, a tím zvýšenou hladinou oxidu uhličitého,” vysvětluje významný profesor matematiky na univerzitě v Cambridge, teoretický fyzik a spisovatel Stephen Hawking. „Největším nebezpečím je, že úplně ztratíme kontrolu nad růstem teploty, pokud k tomu již nedošlo. Sucho a tání ledovců snižuje množství oxidu uhličitého, který se recykloval v atmosféře, a oteplování světových moří může v budoucnu způsobit, že se uvolní obrovské množství CO2, které se zachytilo na dně oceánu. Tání arktických a antarktických ledových ker způsobí snížení solární energie, která se od ledovců odráží zpátky do atmosféry a tím ještě víc vzroste teplota. Nevíme, v jakém bodu se toto oteplování zastaví. Nejhorším pomyslným scénářem je, že se Země začne podobat své sestře Venuši, která má teplotu 250 stupňů a dochází na ní ke kyselým sírovým deštům. V takových podmínkách lidstvo nebude schopné přežít.”

Na modrozelené planetě Zemi se pod vlivem technického rozvoje zmenšily i životadárné deštné pralesy. „Sedmdesát zemí světa již nemá žádné souvislé nebo původní lesy,“ komentuje Tzeporah Berman, ředitelka programů pro Lesní etiku. „Tady ve Spojených státech zaniklo 95 procent našich starých lesů. Úbytek lesů zpětně ovlivňuje klima, protože lesy jsou největší zásobárnou uhlí.”

Wangari Maathai, držitel Nobelovy ceny míru (2004) za svou práci v keňském Green Belt Movement, dodává: „Lidem, kteří žijí ve stejné části světa jako já, říkám: „Nekácejme naše stromy neuváženě. Neničme zalesněné hory. Když zničíme lesy na horách, řeky přestanou téct, deště ztratí svou pravidelnost, neurodí se a my zemřeme hlady.” Problémem je, že lidé tyto souvislosti nevnímají.”

Naděje však přece jen umírá poslední. Díky lidskému důmyslu a optimistickému postoji existují šance i možnosti na to, abychom vyvinuli alternativní systémy, které budou namísto ničení schopny naší zemi udržet při životě. „Za všechny síly, které naši planetu ničí, je zodpovědný člověk,“ komentuje Wade Davis, badatel společnosti National Geographic. „Je-li kořenem problémů člověk, tak může být také aktivním činitelem změny.”

Kenny Ausubel, sociální pracovník, publicista a filmař dodává: „Díky technologiím a prostředkům, které jsme ve velmi krátkém čase schopni vyvinout, dokážeme vymazat až 90 procent stop lidské činnosti.“

Co nám pomůže tuto radikální změnu uskutečnit? Ukrývá příroda odpovědi, které nám pomohou obnovit zdroje planety, ochránit naší atmosféru a tak mohli přežít? „Domnívám se, že toto hledání může mít stejný průběh, jaký mělo hnutí za občanská práva před 40 lety,” říká Nadia Conners. „Musíme se jednoduše spojit a ukázat našim představitelům, že změnu chceme, a taky musíme pochopit, že snaha zachránit zdroje, na kterých je celý náš život závislý, se týká všech.”

Lidstvo je inteligentní formou života, trůní si na vrcholu potravního řetězce, a přece může podlehnout stejnému nevyhnutelnému nebezpečí, kterému byly vystaveny mnohé generace jiných živých organizmů. „Když jsme na tomto projektu začínali pracovat, chtěli jsme předložit komplexní pohled na vztah lidí k planetě Zemi a také se pečlivě podívat na stav naší planety,” říká Leila Conners Petersen. „Možná se vám to zdá samozřejmé, ale když jsem zjistila, že i my lidé jsme stejně jako jiné formy života ohroženi vyhynutím, byla jsem velmi překvapená. Nejsme nijak ušetřeni katastrofických událostí, právě naopak, jsme nejzranitelnější, přestože disponujeme různými technologiemi. Země je v pořádku. Jsme to my, kdo tu má nějaký problém.“

Leonardo DiCaprio uzavírá: „My, občané, vůdci, konzumenti a voliči, máme příležitost, abychom pomohli ekologii včlenit do vládních opatření a každodenního životního stylu. Úkolem naší generace je vyléčit rány, které tady zanechala technická civilizace. To, jak na tuto výzvu zareagujeme, závisí od vědomé změny našeho druhu. Tato vědomá reakce by jedinečnou modrou planetu mohla zachránit i pro budoucí generace.”


Komentáře